Thajsko - Chiang Mai - trek do horských vesnic - den 2

Pokračování z prvního dne...

Probouzíme se kolem 8 ráno, právě máme za sebou 12 hod. spánku :-) Asi ty houbičky, nebo spíš jen únava po dlouhém přeletu z Evropy. Spalo se super - až na ty kohouty ráno. Ve vesnici jich jsou desítky a od časného rána nemají nic lepšího na práci než kokrhat na slony.
Program trochu trpí častými prostoji, což nesnáším, a tak jdeme fotit dlouhé krky a slony. Jednoho slona jde jeho Mahú opět koupat, tak se díváme a užíváme si, že jsme u toho sami. Je to super pohled a koupání slona se zapíše určitě do TOP10 zážitků mého života.
Snídaně vajíčko, 3 tousty a přeslazená želatina z pudinku místo džemu. Vypadá to, že zhubnu.
Vyrážíme k údivu všech autem a jedeme proti proudu řeky k vesnici s mnoha slony. Je tady mnoho sloních farem a všechny se zřejmě úspěšné živí turistikou.
Po cestě dál ještě asi 5 km. U cesty je malý bufet a cedulí označená cesta doprava do lesa na pravé straně. Je to asi 400 m k vodopádu se sklůzavkou po skále. Připadám si jako na Korsice. Asi půl hodiny se koupeme. Jezdíme po skále, skáčeme do tůně z větve stromu. Takový Thajský canyoning.
Později se dělí dvoudenní trek od těch, co vyrazili do hor na tři dny. Zůstalo nás jen šest a pokračujeme do hor. V naší skupince jsou tři Němky, Francouz a my dva Češi. Samozřejmě Thajský průvodce Happy Joe. Kolem 14 hod jsme ve vesnici Kup Kap. Průvodce částečně nakoupil a částečně natrhal v džungli potraviny na večeři. Stojí nás to 10 B na osobu (7 Kč). K obědu nám připravil čínské nudle vytuněné vajíčkem a zeleninou.
Před obědem jsme se málo prošli po vesnici a po jídle máme malý relax. Je polojasno. Během chůze je horko a teče z nás pot. Když je pod mrakem nebo ve stínu, je tak akorát. Holky se opalují a mě se klíží oči. A tak jsem si dal malý šlofíček takto po obědě. Je přece dovolená. Program je opravdu pohodový. Později vyrážíme na obhlídku vesnice. Cestou sbíráme různé plody pralesa a většina z nich se dá jist. Všechno je happy. Happy water, happy maschrooms, happy banana, atd. Zajímavá je káva arabica, nebo zelené cosi setřepané ze stromu. Happy Joe, náš průvodce, se svou angličtinou se nám snaží vysvětlit občas docela složité politické souvislosti včetně pěstování drog v tzv. zlatém trojúhelníku Laos, Barma, Thajsko.
Ve vesnici je plno mláďat. Malé děti, kuřata, psi, prasata. Nad vesnicí je malá svatyně. Čekáme na západ slunce. Na vrcholu vesnice je škola. Vypadá dost opuštěně. Před ní dvě příjemné boudy s vyhlídkou na západ slunce. V jedné hraje bandička na kytaru, ve druhé sedíme my. Je boží klid. Slunko zapadlo velmi rychle. Ještě chvíli pozorujeme červánky a už je čas na večeři. Dnes máme rýži se zeleninou a vajíčko omeleta. Osmažili nám k tomu chilli. Bylo to dobré a bylo toho dost. Po večeři vykládáme se spoluputovníky a hrajeme karty až do zajímavého východu měsíce. Už není úplněk, přesto hodně svítí.

A zde je trochu Thajštiny:

Děkuji - když to říká muž někomu - kap kun khaaaa
Děkuji - když to říká žena někomu - kap kun ka (krátce)

Dobrý den - když muž - sa va di khaaaa
Dobrý den - když žena - sa va di ka (krátce)

Ráno máme budíček na 6 hodin. Stejně už moc nespíme - kvůli blbým kohoutům a slepicím kteří dělají od brzkého rána bordel. Slunce leze velmi pomalu a hlavní východ je až někdy kolem 6.40. Cvičíme také jógu - pozdrav slunce na naší kývající se terase. Večer nebylo úplně teplo, na lehký spacák akorát. Měli jsme k dispozici ložnici možná pro 20 lidí, ale bylo nás tam šest.
Kolem 8 dostáváme čaj a kafe. Nevím jak kafe ale čaj byl pěkně hnusný. Zřejmě zelený a velmi silný. Na snídani máme opět vajíčko a džem vyrobený z pudinku. Máslo nám nečekaně sežrala kočka.
Vyrážíme možná kolem 9. Jdeme ke škole a za školou po malé cestičce doprava. Kousek po vrstevnici a pak celkem prudce dolů. Na každé křižovatce se dáváme spíš doprava, ale vždy po té větší. Míříme dolů do údolí. Asi za hodinu už slyšíme vodopád. Závěr cesty je dost prudký - přímo k řece. Jsme tady dnes asi první. To je super. Mohli jsme vyrazit i dříve a být tady déle sami. Protože za půl hodiny po nás dorazily davy. Vodopád dělá super masáž, voda je i docela osvěžující. Malý bufet vlastní dáma s malou opicí (na klíně). A nad námi obrovské stromy, džungle. Paráda.
Asi za hodinu pokračujeme dále. Cesta vede vodou, protože břehy jsou zničené sesuvem půdy. Cesta je moc pěkná, fotogenická. Asi za 40 minut (kolem 12.30 jsme na křižovatce, zpět u hlavní cesty a u řeky). Jsou tady taxíky lidí, co šli nahoru k vodopádu. Malý bufet. Čekáme na taxi a děláme společně foto. Náš Happy Joe dostal do každého 100 B jako extra odměnu. Myslím že to byl super průvodce. A bylo super že jsme byli taková malá skupina.
Těšíme se na rafting na divoké řece. Čekáme určitě tak 40 minut na taxi. Není tady signál takže Joe nemůže zavolat taxi dříve. S řidičem jsou domluvení na konkrétní čas. Hodinu se nám čekat nechce a tak Joe rozhoduje, že půjdeme pěšky. Vyrážíme na trasu a po 50 m narážíme na náš čekající taxík Tiger kingdom. Taková malá ukázka místní organizace cestovního ruchu.
Jedeme asi 10 min podél řeky. Jedna stanice raftů za druhou. Většinou mají z bambusu sklůzavku a po ní hází rafty na břeh řeky. Čekáme u vody na prázdný raft. Čekáme dlouho. Zkoušíme vesty, helmy, čekáme. Po hodině dorazil náš taxi a že se jede na oběd. No měli jsme už hlad. Joe na náš oběd zapomněl a tak se to teď snaží dohnat.
Oběd byl dost hnusný. Nudle s trochou zeleniny, nejspíš zelí a mrkev. Dáváme si alespoň pivo pro zlepšení chuti. Místní pivo Chang je spíš sladší, 5 %, ale vychlazené je vždy výborný. Cenově se pohybuje v obchodě kolem 50 B, v barech až ke 100 B. Průměr je tak 70-80 B.
Po obědě překvapení. Taxi odjelo a my tak proti proudu řeky jedeme na nákladním autě přímo v raftu! Je to docela sranda. Jako ve filmu Rafťáci...
Konečně máme loď na vodě. Náš hlavní kormidelník je kluk kolem 15 let v ryflích. Voda tady není rychlá. Klučina nás lámanou angličtinou učí držet pádlo a sedět správně na hraně raftu. Cestou míjíme slony jak se koupou a asi 5 větších peřejí. Naštěstí jsou snadné, máme zakázáno pádlovat a máme jen sedět v lodi a držet se krajního lana raftu. Borec si dal zatím nejspíš za úkol sejmout všechny skály v řece a několikrát úspěšně posadil raft na mělčinu. Ve větších vlnách se raft naplnil vodou atd. No prostě s raftingem to mělo společného jen tvar lodi a borec ho nejspíš řídil poprvé v životě.
Bambusový raft z původního programu byl vynechán. Buď nás Joe odrbal nebo se opravdu vory z bambusu už nejezdí z důvodu bezpečnosti, jak nám vyprávěl. Tak nevím...
Cesta z raftů do města je nekonečná. Vysadili nás přímo u odbočky k hostelu. Dáváme sprchu a vyrážíme na obhlídku památekChiang Mai, dokud je ještě světlo. Hlavní chrám Phra Singh na konci centrální ulice je velkolepý. Vstup zdarma.
Naše další cesta vede za účelem poznání pravé Thajské masáže. Kroužíme do bočních ulic a objevujeme dosud nepoznané. Například ulici plnou barů a bary plné kurev.
Ulice pokračuje masážními salóny. Něco je na nich divné. A pak jeden bar s dobrou živou hudbou. Mají právě "happy hour" a tak chvilku popíjíme pivo a posloucháme muziku. Ptám se servírky, jak je to s těmi masážemi. Sdělila mi, že v okolních barech jsou samé "happy masáže". A u toho dělala takový pohyb jako by někomu honila penis. Normální masáže prý dělají hlavně kolem kanálu.
Jdeme tam a zaujala nás fish massage. Za 60 B na 15 min ti mohou rybičky ožírat kůži na nohou. Ale hlavně na chodidlech, mezi prsty, na lýtku a nejlépe všude najednou. Myslím, že se asi pochčím smíchy, jak to lehtá ... Lucka - tak ta si cvrkla na 100 %. Další masáž už necháváme na své jižní putování po Thajsku. Spát se sice nikomu nechce, ale máme obavy, co by s námi podnikali...