Thajsko - Chiang Mai - trek do horských vesnic - den 1

Do Chiang Mai jsme se dopravili letadlem společnosti Nokair z Bangkoku. Letenka není drahá a pohybuje se v rozmezí 1000-1500 Kč. V každém případě ušetří jeden den cesty a trmácení autobusem po území jak z Česka do Chorvatska.
Z letiště v Chiang Mai jezdí autobus. Normálně za 45 B. Dnes ale nejezdí protože "je svátek a ve městě je velký provoz". "Vemte si taxi za 400 😃". A tak to tady chodí pořád...
Chvíli bloumáme kolem letiště a nakonec lezeme do červeného pickupu s nástavbou pro lidi se dvěma lavicemi proti sobě za 2x60 B.
Cílem je brána Tha Phare Gate. Cesta trvá asi hodinu. Několikrát měníme směr, abychom se vyhnuli kolonám vozidel.
U brány hraje hudba. Zrovna se fotografuje nějaká taneční skupina dívek a kluků. Také projíždí alegorické vozy jako na pohřbu. Před měsícem totiž umřel Thajský král (říjen 2016). Jsme tady v období národního smutku.
Dnešní festival má spíš souvislost s úplňkem měsíce a s listopadem. Svátek se jmenuje Yi Peng a patří k nejkrásnějším v celém Thajsku. Během festivalu se děkuje říční bohyni za to, že dává život polím a lesům a zároveň se jí Thajci omlouvají za znečištění řek, které způsobují. Je to festival světel, kdy se po proudu řek pouštějí barevné lodičky vyrobené z banánových listů s květinami a svíčkami. Během tohoto svátku se také do vzduchu vypouštějí tisíce lampionů štěstí.
Ubytování nebyl problém najít. Hned kolem brány jsou jich desítky. Ceny se různí, ale v průměru počítejte s 300 B za pokoj. Po sprše a dávce slivovice jsme se vydali hledat třídenní trek do horských vesnic. Ceny v místních agenturách začínají na 1800 B, najdou se i treky za 2000 B. Záleží, jestli se spí ve vesnici s místními nebo na sloní farmě. My chceme spát s domorodci, to je jasná věc. Hned v první agentuře nám celkem ochotně nabídli slevu na 1600 B.
Hledáme i v jiných agenturách, ale na lepší cenu to moc nevidíme. Až na treku se ukázalo, že se dá pořídit i za 1300 B, hlavně když si ve stejné agentuře zajistíte i ubytování v Chiang Mai. Pro orientaci - ceny v korunách vychází přibližně x 0,7. Takže 1600 B = 1120 Kč (rok 2016).
Hledáme taky místo na večeři. Restauraci je tady opravdu dostatek. Stejně jako masážních salónů nebo škol vaření. Nakonec večeříme docela dobrou rýži a nudle s kuřecím masem. Cestou do a z restaurace obdivujeme několik krásných chrámů. V okolí jich je hned několik. V rámci festivalu je všude plno lidí, hraje hudba, hoří svíčky. Daleko za městem létají hořící lampióny štěstí do nebe. I na našem náměstí je plno lidí, kteří si koupili lampión a vypouštějí ho do nebe. Atmosféra ve městě je úžasná. Skvělé přivítání v Thajsku.

Odjíždíme ráno od agentury v 9.30 hod. Jede se červeným autem - jako z letiště. Jede nás v něm sedm. Jedeme asi hodinu na místní farmu s motýly a Orchidejemi. Dostáváme 20 min rozchod, je tady WC a samozřejmě suvenýry. Podobných aut je tady cirka 10 a zatím to má na můj vkus příliš komerční nádech.

Další zastávka je tržnice na vesnici. To už je zajímavější podívaná. Konečně první hnusárny - jako jsou sušené žáby, červi, larvy, různé ryby a mořské plody, zelenina, ovoce, maso. Docela zajímavý zážitek. Zatím se nám nepodařilo odvážit se něco ochutnat. Asi v 11.50 jsme v horách u řeky v pěkné restauraci. Kolem rostou banánovníky. Na oběd nám dali rýži s mrkví a vajíčkem - Egg fried rice. Oběd, stejně jako všechny ostatní jídla na treku jsou v ceně. Pití si zajišťuje každý sám. Nabízí se hlavně "happy water" - neboli pivo (50-60 B).
Na cestu každý potřebuje jednu láhev vody 1,5 L a prostředek proti komárům. Trasa vede nejdříve přes zemědělská pole a později stoupá džunglí do hor. Překračujeme i řeku po dvou pružných bambusech. V naší skupině jsou Němky, borec z Nového Zéland s Thajskou přítelkyní a my dva s Luckou. Thajka hned na těch dvou bambusových tyčích na začátku treku zahučela do řeky. Začíná to zajímavě.
Cesta stoupá a děláme několik zastávek. Vždy se dozvíme něco o nějaké rostlině nebo si zahrajeme společenskou lesní hru. Trasa trvá možná 3 hodiny, tempo je vražedně pomalé a zastávky dlouhé a časté. Je poznat, že je to děláno pro zcela nesportovní klientelu.

Konečně jsme dorazili do sloní vesnice. Chvíli máme organizační pauzu a po ní se jdeme ubytovat do hotelu :-) Je to poslední domek ve vesnici s noclehárnou pro 10-12 lidí. Každý má malou matraci, deku a síď proti komárům. Převlékáme se do plavek a jde se jezdit na slonech. Podle programu by to mělo být cca 20 min, ve skutečnosti jsme jeli asi 5 minut. Objeli jsme vesnici dokola a konec. Trochu zklamání. Druhá skupina nejela déle, ale aspoň dojeli se slony až do řeky. Sloni milují koupání. Někteří se ponořili i s chobotem do řeky a nechali se oplachovat z malého kyblíku. Focení ve vodě bylo mnohem lepší než samotná jízda. Slonům se to taky moc líbilo.
Po koupání jsme se ještě prošli po vesnici. Někdo si tam se slony dokonce fotil svatební fotky. Hledíme na slony, a jak se tak dívám, mám na noze pěknou zelenou pijavici. Naštěstí se ještě nepřisála dokonale a sejmul jsem ji docela hravě.
Večeře byla výborná. Zase rýže. Tentokrát více zeleniny. Skvělé chilli. Pivo za 100 B, ale vzácně studené. Jinak se potíme jako prasátka. Může být kolem 30 C a hlavně je dost vlhko.
Po večeři dorazily "dlouhé krky" k ohni. Jedna z nich hraje na kytaru se 4 strunami. Vyloudily docela ladné zvuky a po chvíli už celá naše skupina tančíme kolem ohně podle předtančení jedné z domorodek. Za tančení a zpěv chtějí příspěvek do plechovky. Kvákají do toho žáby a řvou cikády, zřejmě mnohem větší než u nás. Je zde plno komárů. Samozřejmě se nacházíme v oblasti s rizikem malárie.
Ženy Kayan Lahwi nosí na krku mosazné kruhy, což je ve skutečnosti spirála z tlustého drátu o váze až 10 kg. Spirála se skládá ze tří částí - první obepíná samotný krk, druhá tvoří jakýsi límec a třetí malá spirála se navléká kolmo na límec v jeho zadní části. Celou sestavu ale dnes nosí jen málokterá. Spirály se dále navlékají i na nohy a na paže. Některé skupiny je nosí jen na nohou nebo rukou, ale ne na krku.
Poprvé se navlékají dívkám již od věku 5 let a postupně se přidávají další závity. Spirála tlačí na svaly klíčních kostí, které se svěsí a vytváří se optický klam dlouhého krku, který je ve skutečnosti v původní délce.
Kayanové mají svoji vlastní složitou mytologii a jsou to animisté. Neexistuje sice žádná písemná historie kultury lidu Kayan, ale je pravděpodobné, že tyto zvyky sahají minimálně do 11. století. Vztahují se k prastaré legendě o první Kayan ženě, která byla dcerou mořského draka. Dívky se tak vyčesanými vlasy a dlouhými krky snaží napodobit tuto legendární dračí pramáti.

Oheň už jenom dýmí, ale na tom kouři se průvodce rozhodl usmažit "happy maschrooms". Vůbec náš guide je celý happy. Pár jich snědl a pak nabídl i mě. No tak jsem si vzal... Později jsem si říkal, že to asi byla pěkná blbost - jíst v Thajsku neznámé houby. Připravil jsem se na křeče v žaludku a otravu houbami, ale nic se nekonalo...

Pokračování příběhu zde...