Vzpomínka na Velkou Fatru

Prázdniny (někomu) začaly a už se nemůžeme dočkat, kam vyrazíme první prodloužený víkend. Daleká cesta do Norska nás letos ještě čeká, tak teď jen někam za humna, doma sedět nebudeme. Slovensko, tam je přece taky krásně a na Velké Fatře obzvlášť. Irča už tam byla a ráda na tamní kraj vzpomíná, tak jsem zvědavá. Studentem se snadno a rychle přepravíme do Ružomberoku, kde už to dobře známe z našich dřívějších výletů. Nanuk v místní Jednotě a místním busem do Vyšné Revúci, dědinky v podhůří Velké Fatry. Po žluté pomalu stoupáme nahoru směrem k sedlu Ploská. Z vyhlídkových bodů naučného chodníku Čierny Kameň se kocháme pohledy zpět dolů do osady Liptovské Revúce. Kousek pod sedlem vedle pramene živé vody vaříme a vychutnáváme večeři v trávě. Úžasné výhledy na panoramata Nízkých Tater a zatím ještě hřející zapadající sluníčko, ticho, krásný závěr prvního dne našeho výletu.

V noci větřík trochu pohazoval se stanem a ráno též pofukuje, no hlavně že není tropických 35 C. Na Ploskou se bude v čerstvém vánku lépe šplhat. Rozkvetlými loukami dojdeme travnatými chodníčky přes sedlo až na vrchol. Jak tam fouká, člověk i s batožinou málem odletí. Ale rozhlédnout do kraje se na vyhlídce musíme, a že je na co se dívat.

Hřebenovkou pokračujeme dále po červené směr Chyžky. Nádhera. Vlevo a vpravo hory, zalesněné hřebeny a rozhledy do údolí. Naše pohorky měkce šlapou po travnatých stezkách, žádná krkolomná stoupání po kamenech. Na nejhezčích místech nám to nedá, shodíme batoh, lehneme do trávy a jen tak se díváme a vnímáme krásu místní krajiny. Všude voní mateřídouška, večer navaříme čaj. Prostě pohoda a klid, starosti v tu chvíli neexistují.

Pozvolným stoupáním na Koniarky se sluníčkem a modrou oblohou nad hlavou. Míjíme pasoucí se stádo oveček, které nás zdraví cinkotem svých zvonků a bačovští psi svým veselým štěkotem. No mají to tu krásné a tráva k snědku jistě taky dobrá. Nám už se sbíhají sliny na slovenskou parenicu.

Projdeme kolem úbočí Suchého vrchu a nejvyšší vrchol velkofatranské magistrály Ostredok je již na dohled. Odpočinek a opět neopakovatelné výhledy. Vlnícími se kopečky pohodově šlapeme na Križnou, kde potkáváme místy i ostrůvky kosodřeviny. Zde na rozcestí tří cest přemýšlíme nad bivakem. Ještě je brzo na spánek, tak ještě kousek. Po červené odbočíme z hřebene dolů směr Zvolen. Horem, dolem lesem, už trochu z posledních sil dorazíme přes Větrný vrch k Východnému Prašnickému sedlu. Teplá večeře, bylinkový čaj na dobrou noc a zasloužený spánek v lesním tichu.

Ráno po snídani střídáme stinný les a slunečné pestré louky. Bílá, žlutá, modrá, růžová, asi všechny barvy voní kolem. Nádhera a radost pro fotografa. Nespěcháme, je další krásný den. Poslední vrchol na naší cestě, na který budeme ještě trochu stoupat, je Zvolen. Vede na něj lanovka z Donoval, takže na kopci potkáváme spoustu turistů. Civilizace je již na dohled. Ale i na Zvolenu je parádně. Rozhledy, jahody, borůvky, květena. Ležíme, ochutnáváme a nemyslíme. Naším směrem po žluté do Nižné Revúce nikdo nepokračuje. Hřebínkem přes Malý Zvolen s bílými obláčky na modré paletě nad hlavou přicházíme pod horu Končitou. Zítra ji budeme jen míjet, tak si na ni vyběhneme pro pěknou tečku dnešního dne - západ slunce. Další pohodový letní večer v nádherné přírodě.

Poslední snídaně v trávě a klesající luční cestou scházíme dolů po sjezdovce do vsi Nižná Revúca. Žádná asfaltka, loukou až do dědiny. Plynule busem do Ružomberoku přes Liptovskou Osadu. Tam plynule pivo, vynikající halušky a kávička v nádražní restauraci a vlakem pohodlně až domů.

Prodloužený víkend, ale člověk si opravdu odpočinul a nabral spoustu nových sil. Knihy ani internet nelhaly, na Velké Fatře je skutečně krásně. Už aby bylo jaro a my zase vyrazili :).

Chcete také objevit krásy velkofatranských hřebenových túr a zajímavosti okolí? Podívejte se na aktuální termíny našich zájezdů na Velkou Fatru.