Thumlingtar - Khote Bazar

Kolem 9.30 stěhujeme věci na ulici do transitu místní cestovky. Většinu věcí máme na střeše. Chaosem plným prachu se asi hodinu prodíráme na letiště v Káthmándú. Je šílené pozorovat ten uliční šrumec. Čím se ti lidi živí? Co dělají? Kam jezdí? Mraveniště jak prase.
10.40 můžeme být na letišti. Zavládl chaos s nosiči dychtivymi po odměně za přenesené věci do haly. Všechny věci prochází pásem, kde nám zabavili většinu plynu. Některé bomby s plynem nám ale zůstaly. Slib „průvodce pro letiště“, že to nějak zařídí vůbec nepomohl. Příště bych bomby asi nekupoval – jsou to vyhozené peníze. Další maso následovalo při vážení zavazadel. Každý má právo na 10+5 kg. Je to hrozně málo a jasný důvod jak vybrat další peníze. Konkrétně 100 rupek za kilo navíc. To je asi 1 USD. Někteří z nás nejsou spokojeni s uvedenou váhou. Je třeba si to hlídat a reklamovat hned při vážení. Vybíráme peníze za 130 kg nadváhy na 11 lidech. Větší batohy nám berou do zavazadlového prostoru, menší se berou na palubu. Venku začalo statečně pršet. Let v 11 je uvedený na 12 z důvodu počasí. Čekáme jako spousta jiných do Lukly nebo Pokhary. Ve 12 posunuli odlet na 13. Stále čekáme… Déšť moc neustává, spíše naopak.
Kolem 13.30 jsme na řadě. Přesouváme se na dobrou půl hodinu do autobusu a dále do našeho letadla pro cca 30 lidí. Letuška rozdává bonbóny a startujeme. Let trvá asi jen 40 minut. Bohužel z lákavých výhledů na Himaláj nemáme vůbec nic. Letíme v mracích. Přistání je působivé. Kopírujeme údolí a poměrně širokou řeku. Na malé náhorní plošině se nachází přistávací plocha. Před letištěm je fronta asi 50 lidí. nejdříve se domnívám že jsou to nosiči. Náš nepalský průvodce ale přišel s teorií čekajících vítačů na nějakou slavnou osobnost z vesnice.
Náš jedinný nosič Čekáme na zavazadla která dovážejí k bráně. Kontrola lístků od zavazadel a přesouváme se do nejbližšího hotelu. Nastává dlouho očekávaná situace dělení zavazadel mezi nosiče. Trvá nám to asi hodinu kdy jsme připraveni na pochod. Sangi mě ale překvapil tvrzením, že nemáme nosiče. Máme vlastně jen jednoho. Je to mužík vysoký asi 1,3 m, může vážit asi 50 kg a s expedičním pytlem o váze 33 kg tedy dost bojoval. Situace není dobrá. V místě totiž nejsou žádní nosiči, jen farmáři a ženy.
Vymysleli jsme více variant, ale zvítězila varianta zůstat na místě a jen provést malý průzkum okolí, dokud nějaké nosiče nenajdeme :-)
Pokoje jsou velmi chudé. Během průzkumu se ukázalo, že celý kraj je velmi chudý a turistů tady opravdu není mnoho. Lidé jsou velmi srdeční a nechají se fotit aniž by žádali peníze. Začíná mě to opravdu bavit. Je to jako průzkum světa v předminulém století. Svatý muž Jdeme do blízké vesnice k místní svatyni. Navštěvujeme skolu děti z okolních vesnic, kdy třeba 3 lete děti pobývají na školním internate několik dní. Samotná svatyně je spravována svatým mužem z Lumbiny, jak sám prohlásil. Nedaleko je také obětní místo, kde obětují krávy a jiný dobytek. Vracíme se za tmy. Nejsou komáři, je teplo a celkově příjemné klima.
Uleháme ve 22 za hlasitého řevu cikád. Mám na špinavé posteli dvě letecké deky a spím ve vložce od spacáku…

Máme zpoždění 1 den kvůli nosičům, proto jedeme Jeepem v 11 lidech plus řidič plus pomocník na střeše asi 45 minut po značně zničené cestě.
Auto se houpe dost, ale nejsou žádné srázy takže na Ladakh to nemá.
Kolem 8:30 vyrážíme na trek. Nosiče potkáváme hned v zápětí. Koupil jsem jim pytle a lano na svázaní věcí.
Cesta klesá až k hlavní řece. Jdeme po malém visutém mostě a pak podél vody až k hlavnímu mostu přes řeku. Za řekou je velká vesnice. Zrovna zde na břehu probíhá pohřeb a spalování mrtvého…
Dál odbočuje cesta od hlavní řeky a začíná stoupat z aktuálních 300 m až na obědových 830.
Cestou potkáváme ještě jeden pohřební průvod. Z horské vesnice jdou téměř všichni v průvodu a nesou na nosítkách mrtvé tělo zabalené do oranžové deky.
Jsou bohužel poměrně daleko od nás ale slyšet jdou už z dálky díky zvukům podobným oslovi v říji.
Stoupání je docela prudké ale naštěstí je pod mrakem. Poprchá a včera také pršelo. To nám vyhovuje.
Přicházíme do místa na mapě označeného jako Majuwhagadhi. Je to osamělý dům v zahradě rýže kde nám vaří Dal a zaběhli i pro pivo. Zůstalo na mě nějaké extra silné 7 %. Tak jdu na to…
Pivo dobré a ani moc opilé – nato že jsem neměl oběd. Místo Dal jsem si dal salám a chleba.
Cesta stoupá ještě kousek asi do 900 m. To už máme asi 15 h.
Pak už jen cesta mírně klesá po vrstevnici v suti a sesuvech po deštích.
Jsme u nové řeky. Je menší ale mnohem rychlejší a více peřejí a kamenů. Kousek za řekou je stavení jako z pohádky o loupežnících. Tady budeme spát.
Je to totální maso. Mají jen 7 postelí nad „hospodou“. Zbytek nas bude spát na karimatce pod širákem.
Celkem ihned vyrážím na koupel do řeky. Má úžasnou teplotu. Není ledová ale ani teplá. Dá se v ní několik minut ležet. Tělo je jako vyměněné.
V naší perníkové chaloupce zatím vaří náš nepalský průvodce večeři. Bude se podávat fried rice a česneková polévka. Bude taky Dal. Mezitím došli nosiči. Myslím že mají dost. Máme i nosičku ženu. Nese minimálně 30 kg. Po příchodu okamžitě pomáhá v kuchyni. Jsme v nadmořské výšce kolem 600 m. Dnes jsme pochodovali přesně 8 hodin s jednou větší pauzou.
Vystoupali jsme odhadem 800 m. Dolů jsme sešli tak 600 m. Čistého jsme se posunuli o 250 m nahoru.
Mezitím se setmělo. Sedím na igelitovém pytli vedle spící slepice se dvěma kuřaty. Z kuchyně se kouří jak topíme na otevřeném ohni a kouř se line přímo nahoru do našich postelí. Proto budu spát na zemi na karimatce vedle své slepice s kuřátky.
V dálce bouří, u nás poprchá. Občas vidíme na obloze blesky. Nosiči popíjejí chang a hlasitě se baví a smějí – beztak na náš účet. Dnes jsme měli prakticky celý den GSM signál.
Ani ne za hodinu nás bouřka dohnala. Leje jako z konve, doslova proudy tropického deště. Do toho blesky a hrom….
Sange nám uvařil večeři. Místní se k tomu moc neměli. Ukázal se – už podle způsobu krájení česneku a zeleniny jako schopný kuchař. Udělal česnekovou bramborovou polévku. Dobře uvařené brambory rozmačkal na bramborovou kaši, kterou rozmíchal jako zásmažku do nějakého základu z česneku.
Ve vok pánvi udělal česnek na oleji, přidal zeleninu podobnou špenátu a nakonec přidal rýži. Tu nechal osmažit do zlatova. Čili paprička tomu dodala tu správnou chuť.
K večeři a po večeři popíjíme dobrou meruňku. A taky pivo.
Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Začínáme písněmi typu Pec nám spadla nebo O kolo Frýdku… Střídáme se s Nepálci, kteří zpívají zase své prostonárodní písně.
Pokračuje to přes státní hymny všech zúčastněných států. Mám deja vu z treku kolem Everestu z roku 2008.
Za nedlouho začínají tanečky, především na Nepálskou národní píseň Resam Tiriri.
Náš nejstarší nosič – přezdívaný – podle svého trička ‚pruháč‘, odhodil obvaz z kolene a ve svých údajně 60 letech chytl evidentně druhý dech.
Skvělý večírek. Tancujeme taky v párech ale Nepálci se k tomu moc nemají. Dokonce ani Jede jede mašinka se jim moc nelíbí. Neradi se nechávají dotýkat.
Končíme abychom je nechali vyspat a taky aby pruháka netrefil šlak.
Spíme nakonec všichni nahoře. Nosiči a domácí dole. Nepálské holky jsou uzavřené v prostoru obchodu… Na tento večer budeme dlouho vzpomínat…