Phedi - Gurutse

Těžká jsou rána opilcova… V každém případě neprší a dokonce je obloha úplně jasná. Vstáváme na 6:30, aby nosiči mohli vyrazit co nejdříve. V té díře, kde nocujeme nejsou schopni vyrobit snídani. Proto se domlouváme, že budeme snídat v nejbližší vesnici tj. Ghote bazar. Někteří vyrážejí dříve, mě zdrželo hledání foťáku, který už jsem odepsal jako ukradený nosičem. Ukázalo se ze jsem ho během tance pověsil Honzovi na krk aby se neztratil a pak už jsem si ho nevyžádal, načež on s ním odešel spát. No hlavně že se našel. Opravujeme taky hodinky Suunto Jirkovi. Jde jen o výměnu baterie. Je to bývalý člen horské služby, jak jsem se dozvěděl na dnešní etapě, která mimo jiné – je opravdu krásná. Asi je to tím sluncem. Procházíme krásnými polemi rýže, ale také kolem keřů banánů. Míjíme několik vodopádů a vše je po nočním dešti takové šťavnaté a umyté. Problém je, že jsme minuli už několik vesnic včetně Ghote bazar (jeden domek u mostu) a stále na nás nečekají 4 lidi na čele skupiny. Snažíme se je dohnat ale pokaždé když dorazíme na místo, kde by mohli čekat (most, místo pro odpočinek nosičů, hospoda) tak tam nikdo nečeká. Na asi 4.místě je prohlašujeme za debily a dáváme si slíbenou snídani. Je asi 10 h. Příprava nudlové polévky trvá asi hodinu. Dáváme si taky banány. Krajina je krásná a fotogenická. Míjíme několik vodopádů a mostů. Na trase jsou většinou mosty kovové. Někdy lákají k odbočení mosty bambusové, ty jsou ale většinou lokální. Trasa dnes celý den stoupá. Je hodně kamenných schodů a některé bolí stehna. V jedné z vesnic na kopci nad kovovým mostem doháníme přední skupinu. Celou cestu si připravuji prcací řeč, tak ji vychrlím zrovna na Radka. Chudák jenom mrká. Je jasné že to byla skupinová chyba. Tak aspoň si to vyslechli a snad pochopili že je prostě potřeba na zadní skupinu počkat. Dáváme si rovnou oběd (11 – 12 h). Jsou to smažené nudle s hráškem. Je to ostré jak čert. Cesta dále stoupá, vede stále pořád podél vody – na rozdíl od mapy, kde je zřejmě chyba. Společnými silami dobýváme Tendo. Do Phedi je to už jen asi 30 minut. Phedi je na soutoku dvou řek. Vypadá to na velkou vesnici. Hned u vstupu je výrobna ručního papíru. Vyrábí se z kůry místního stromu. Přecházíme přítok řeky a nahoru po kamenných schodech. Zde v menším hotýlku zůstáváme. Celý den bylo jasno a docela vedro. Mažeme se krémem. Zahlédl jsem na zemi několik pijavic. Cíl je ve výšce 1550 m. Během trasy jsme jednou sestupovali k řece takže denní převýšení odhaduji na 1000-1400 m. celkem jsme šli 8,5 hod ale se dvěma hodinovými pauzami. Opět se koupeme v řece, dnes je ale o dost studenější. Johny si dává vytoužené pivo. Já zůstávám u rumu ať se ho zavčas zbavím. Večírek je v duchu rumu. Dáváme si ho do čaje ale taky grog. Večeříme jídlo všichni za stejnou cenu 300 rupií. Vytahuji kostky a učím účastníky Macháčka. Hra se docela ujala, takže se bavíme až docela do noci. Je jasno a jsou úžasné hvězdy. Spím na konci terasy více méně pod širákem. Ostatní jsou v pokojích nebo na terase přede mnou…

Vstáváme už klasicky v 6:15 tak, aby nosiči měli v 6:30 zavazadla. Snídaně je objednaná na 6:45, počítáme s tím že bude v 7:00 a donesli ji možná v 7:30. Snídáme většinou Chapati s omeletou nebo tibetský chleba s džemem. Vyrážíme kolem 8 skrz vesnici. Vedou zde docela jasné schody které hned za vesnicí prudce stoupají po hřebeni nad vesnici. Je to nekonečný kopec. Často jsou zastávky pro nosiče a tekoucí voda. Cestou míjíme své nosiče a docela je obdivujeme a litujeme. Pásák nadává jak špaček. Cestou rozdávám bonbóny a nafukovací balónky abych se jich zbavil. Kdo to má pořád tahat na zádech. Má to skoro 2 kg. Vystupujeme až téměř na obzor hřebene. Jsou tady naproti sobě dvě hospody a obchody. Mají taky pivo a další zásoby. Čekáme tady na nosiče a taky na oběd. Dnes není moc kam spěchat. Jsme kolem 2200 m vysoko. Nosiči přicházejí, mimo pásáka. Přezdívka je podle jeho pruhovaného trička. Po obědě kolem 13 pokračujeme ve stoupání. šance – náš nepálský průvodce – mezitím musí vyřešit proč má náš nejstarší nosič tak velké zpoždění. Cesta dále stoupá ale už ne tak prudce. Dostáváme se nad 2500 m, objevuje se les s Orchidejemi a taky Rododendrony. Louky plné zajímavých květin. Cesta vede v lese a postupně se rovná a ke konci dokonce klesá. Sejdeme až k shluku domů kde je dokonce turistická cedule s mapou. Směrem vlevo je brzy dům s nápisem hotel. Je ale opuštěný a tak skupina odpočívá a já letím do Gurutse na průzkum. Ve vesnici jsou opravdu 3 domy. Je to bezkonkurenčně zatím nejhorší prostředí na spaní. Docela špinavá díra. Je tu jedna paní, 2 děti – tak 3 roky a babka. No ale aspoň malá šance že nám někdo uvaří. Takže se vracím pro skupinu a procházíme do tohoto chlívku, který, jak správně postřehl Jirka, kdysi býval důležitým centrem na trase, kterou zde dříve nejspíš vybudoval nějaký klášter. Všichni jsou z toho myslím trochu přepadení, ale jsou stateční a berou to dobře. Před setměním doráží nosiči. Byl jsem jim naproti, aby věděli kde jsme. Pomáhám jim aspoň s kufrem – Nepálskou lékárničkou. Je plná jakýchsi léků. Sange přichází později a je evidentně nasraný. Vracel se pro pásáka a našel ho spícího a opilého na cestě. Okamžitě ho vyhodil ať se vrátí domů a nějakou dobu asi náklad tahal sám. Do vesnice ale už dorazil nějaký nový nosič. Asi na trase někoho našel. Večeříme Dhalbat, někdo jen polévku. Předčítám informace z průvodce a snažím se je trochu zabavit než bude hotové jídlo. Hned po večeři mizíme ze společné místnosti aby paní mohla vůbec uklidit. Spím ve stanu s Robom, tak tady píšu deník po jeho boku. Dívali jsme se spolu na oblohu a je tu opravdu neskutečně mnoho hvězd. Má na to šikovnou aplikaci Google skymap. Ukazuje to jednotlivá souhvězdí při natočeném mobilu na oblohu. Je silná rosa. Stan i tráva jsou úplně mokré. Dnes spíme ve výšce 2950 m. Máme tak asi 1400 m převýšení nahoru a možná 200 dolů. Délka etapy opět 8 hodin s pauzou tak 1,5 hod.