Mera Peak - z Prahy do Kathmandu
A je to tady zase. Už ani nevím kdy jsem byl v Himalájích naposled. Tedy vím přesně co to bylo za akci, ale rok si přesně nepamatuji. Tipuji 2012, možná 11. Když ten čas tak strašně letí. Třeba poslední týden před odletem – to byl tedy fičák. Jakoby všichni okolo tušili, že se několik týdnů neuvidíme...
Mám zabalený batoh – 21,5 kg. A ještě jeden jako příruční zavazadlo. Ten může mít tak 10 kg. Chystal jsem to do 2 do rána. Jsem zvědavý co bude tradiční první zapomenutá věc.
Ve 3:30 budíček a 4:50 Olomouc nádraží. Rychlík Žilina Praha má 15 minut zpoždění.
Airport expres mi sedí na spoj na minutu. Za 60 Kč skvělá doprava na letiště. Nevím proč se pořád lidi bojí létat z Prahy. Funguje to dokonale. Člověk ale nesmí mít noční let. Pak to nefunguje vůbec…
Na letišti už čekají klienti. Jsou to sympaťáci.
I-ťáka Aero Vodochody Karla znám už z emailové komunikace. Má 2 metry takže se dobře hledá. Pak je tady Zuzka – jedna ze dvou žen naší výpravy. A později se objevují i další dva pánové s velkými batohy – Martin a Radek. Nesmím zapomenout na mezinárodní příspěvek do naší skupiny. Slovák Robo.
Odbavení bez problémů.
Odlet má 15 minut zpoždění.
Dostali jsme ruský sandwich, nikdo nás nesestřelil, jen při přistání trochu foukal vítr.
Teď máme 4 hodinky čekání na další a hlavně delší let do hlavního města Indie.
Čekáme taky na další dva účastníky – Katku a Honzu, kteří do Moskvy přiletí z Prahy o dvě hodiny později…
V odletové čekárně potkáváme další účastníky Rajbas zájezdů kolem Manaslu a Annapurna.
Nějak zvláště se k naší skupině nemají a tak je nechávám žít vlastním životem.
Letadlo do Dílí je špičkové. Máme monitory s mnoha filmy a zábavou, nabíjením telefonu a dokonce WiFi. 10 MB za 5 USD. Jídlo je výborné a venku je tma. Letadlo letí naprosto stabilně takže snadno usínám. Je to ale takový velice nic moc spánek. Uteklo to velmi rychle a už vyplňujeme příletovou kartu a přistáváme stejně hlavě jako byl celý let. Na letišti hledáme východ místo transit. Máme vyřízené tranzitní víra do Indie a musíme si zde ručně přeložit zavazadla. Je to údajně o dost levnější varianta letu do Káthmándú.
O patro víš než přílet je zase odletová hala. Je tu úžasně čisto a já musím jen vzpomínat na svůj první přílet do Indie. Hala byla malá a špinavá. Všude na zemi spali lidé. Bylo neuvěřitelně vlhko a dusno. Žádná klimatizovaná hala se sochami slonů jako dnes. U jedné takové sochy děláme první skupinové foto. Máme odbavení u přepážky A. Je to přes celou halu a tak mám možnost vzpomínat na odlet, který jsem zde absolvoval před 2 lety. Tenkrát mi omdlel klient před letištěm a s rozbitou hlavou o patník chodníku skončil v letištní nemocnici.
Málem mi kvůli ošetření odletělo letadlo a on tady nakonec musel zůstat i se svým vnukem. Vyklubala se z toho mozková mrtvice a o 3 dny zpožděný odlet na náklady pojišťovny.
Takže čekáme na otevření přepážky. Jsem rád že mám pečivo a šunku ve svém příručním zavazadle a můžu v klidu posnídat.
Taky že jsem si půjčil z letadla deku a mohu se natáhnout na zem. Vypadá to na dlouhé čekání. Náš let má 2 hodiny zpoždění…
Už při vstupu do letadla poznáte, že letíte do Nepálu. Podle pachu. Je to směsice vůní a smradu z vonných tyčinek a trekových ponožek s kari jídlem z palubní trouby. Letadlo je opět plné a při startu se z motoru ozývá hrozivý zvuk.
Míjíme smog nad Dilí a po chvíli klesáme přes předhůří Himálaje do Káthmándské nížiny.
V příletové hale se vůbec nic nezměnilo. Opět musíme vyplnit plno papíru a získat místní víza.
Před halou nás už čeká zástupce místní kanceláře. Jedeme minibusem do jeho office v budově slovenského konzulátu. Potkáváme se s posledními účastníky zájezdu – Honzou z Austrálie a dvojicí co není dvojice ale přiletěli spolu o dvě hodiny dříve než my.
Získáváme první informace a ladíme program na zítra.
Hotel Karma Inn je skromný ale na dobrém místě hlavní ulice čtvrti Thamel.
Čeká nás výměna peněz, nákupy potravin na trek, osvěžili jsme se čerstvým juicem z granátového jablka.
Asi jsem si už zvykl na místní ruch, ale klienti celkem hledí, kde se to objevili. Krávy na ulici, provoz jaký si umí málokdo představit, všichni jezdí kam se jim zachce, Nepál je útok na všechny vaše smysly – čich, vid, chuť i sluch.
Říká se, že Nepál člověk nezmění, to Nepál vždy změní člověka.
A je to asi pravda.
Tady se prostě zastavil čas. A možná je to dobře. Na druhou stranu si každý turista může dovolit komfort se vším všudy za velmi přijatelné ceny. Takže večeříme v jedné z nejlepších restauraci ve městě při Nepálske lidové hudbě s místním pivem Everest u romantických svíček a čeká nás účet kolem 150 Kč. A to mě tady baví…
