Maroko - Jebel Toubkal - cesta do hor

Marrakeš má fakt krásné letiště. Nové, moderní, čisté. Po příletu je třeba vyplnit příletový formulář. Nic zvláštního, údaje typu jméno a příjmení, údaje z pasu, povolání, název hotelu. S vyplněným formulářem a pasem projdete celkem hladce pasovou kontrolou a v pase vám přibude nové razítko.
V další hale čekáme na zavazadlo a měníme peníze. Za 10 EUR dostanete přibližně 100 MAD. Všechny ceny v Maroku tak násobíme 2,5 na koruny.
Cestou z letiště vám ještě jednou proskenují zavazadla a už jste před letištní halou. Je moc příjemně, na slunci až moc horko. Velký nápis hlásá Airport Marrakech a všude kolem je výzdoba z kaktusů a palem. Vítejte v Africe. Máme domluvený transfer do městečka Imlil v horách. Organizace dostala trochu marocký ráz, takže čekáme několikrát deset minut, než přijíždí první mikrobusy. Deset marockých minut odpovídá asi jedné české půlhodině. Na závěr tedy čekáme ještě deset minut na slunci a už máme konečně svůj autobus i s ochotným berberským řidičem.
Cesta z letiště do Imlilu má asi 90 km. Jedeme asi 4 hodiny i s nákupem vody v místním malém obchůdku. Právě v Maroku probíhá měsíc Ramadán. Nikdo ale s naší konzumací vody nebo Coly nemá žádný problém. Ramadán je totiž měsíc půstu. Od východu slunce po západ slunce nesmí žádný věřící muslim nic jíst, pít, kouřit, ani dělat sex. My můžeme, vhodná je ale určitá opatrnost.
Okolí Imlilu už připomíná hory. Je to tady velmi zelené, kvetou barevné keře, červenají se třešně. Máme ubytování v krásném hostelu nad vesnicí, s výhledem na hory, krásnou terasou a příjemnými pokojíčky pro 2, 3 nebo 6 osob. Vítáme se v pořádném Maroku. Mátovým čajem. Tady alkohol neseženete. Ani kapku. To už spíš hašiš.
Po teplé sprše a krátkém odpočinku vyrážíme na lehký odpolední výlet do okolí. Imlil je na soutoku několika horských řek. Berbeři vodu rozvádějí kanálky po celé vesnici, takže celá obec je zelená oáza v jinak hnědých kamenných horách.
Někteří se hned na začátku túry zadrhli v místní prodejně šátků a koberců, ale i tak po hodině přicházíme k pěkným vodopádům a dále do vesnice Aroumd.
Kolem 17 hodiny jsme zpět v hostelu se 7 km v nohou.
Večeře nás mile překvapila. Máme skvělou polévku, kuře s brambory, vařenou zeleninou v místním typickém hrnci zvaném tajin (čti tažin). Moc dobré, akorát kořeněné. Na závěr cukrový meloun a opět mátový čaj. Náladu si spravujeme na terase při západu slunce za horami Metaxou z vídeňského duty free shopu.
Jakmile zašlo sluníčko, okamžitě se o hodně stupňů ochladilo. Přesto je velmi příjemný večer.
Dnes se každému bude dobře spát...