26. 10. 2017

Kalapathar a Everest - Chomolungma - Sagarmatha

Velký zážitek, velká dřina. A taky nejkrásnější výhledy v Himálaji. Úžasné a náročné.

Myslím si, že pro mnoho účastníků je a bude toto den, na který se nezapomíná. Je to den, kdy člověk pozná, co v něm je. Pozná, že dokáže věci, o kterých neměl ani tušení. Že dokáže zapnout, když mu jde o život a přežít. A uvědomí si, jak náročné to mají ti, kteří vylezou na ještě mnohem vyšší hory, než je nějaký Kalapatthar.
Vstáváme v noci, s čelovkou na hlavě a plížíme se do jídelny, kde spí aspoň 15 nosičů. Máme uvařenou vodu na trochu čaje nebo instantní polévku. Snídaně nás čeká až po návratu z kopce. Bolí nás neskutečně hlava, palí oči z nevyspání. Důsledek noclehu v 5100 m.
Venku už svítá. Rozeznáváme kontury okolních vrcholů. Hluboce dýcháme. Je hrozná zima. Nejvíce na prsty u nohou a na rukou. Musíme přejít vyschlé jezírko, hned za ním cesta prudce stoupá na vrchol. Často zastavujeme na vysychání. Jsme tady všichni. Jsem na svůj tým hrdý. Když překonáte asi 50 výškových metrů, není už kopec tak prudký a nechá vás oddechnout. Ovšem jen na chvíli. Později se louka s prachem na cestičce změní v hromadu kamení a opět se stává prudší. To jste si v polovině výstupu. Před námi je docela hodně lidí. Někteří se dokonce už vracejí. Už vidíme osvětlené vrcholy hor za námi. Slunce je někde za Everestem a Nuptse. Vrhá zajímavé stíny. Celý Kalapathar je zatím bez slunce, mírně fouká. Pocitová teplota tak minus 15.
Když už rozeznáme lidi na vrcholu, přichází slunce. Je to jako když dostanete injekci na uklidnění, nebo vám náhle zabere lék. Okamžitě se všem lepší dosud dost zmrzlá nálada. Postupně všichni přicházíme na vrchol. Je tady plno vlajek, vysoká a docela exponované skála, možná třicet lidí. Postupně si všichni podáváme ruku. Skvělý výkon podali všichni. Mlátí s námi adrenalin a emoce. Fotíme fotíme a fotíme. Je úplně jasno. Přímo proti nám, jen pár kilometrů, je pán nejvyšší - Everest, Chomolungma, Sagarmatha. Úžasná je i Pumori nad námi není Nuptse hned vedle Everestu. Úchvatný je i ledovec Khumbu, který vyplňuje celé údolí pod námi. V dáli všudypřítomná Ama Dablam. Takový pohled nikde jinde na světě neuvidíte. Nejlepší, skvělý, úžasný. Je mi úplně jedno, že je tady hodně lidí. Vůbec nikoho nevnímám. Užívám si to a ostatní určitě taky.
Na vrcholu jsme byli za dvě hodiny. Další hodinu jsme strávili na vrcholu a další hodinu trval sestup. Kolem 9.30 jsme zpět v Gorakshep. Sestup byl úplně pohodový. Vlastně se nám z kopce ani nechtělo odcházet. Tolik krásy všude kolem. Na všechny bolesti jsme zapomněli. Snídáme a balíme věci. Čeká nás sestup do údolí a první výškově metry do sedla Cho La. Ale to až zítra. Nejhorší je přejít morénu ledovce. Je to hrozný opruz. Nahoru, dolů, kameny. Překvapuje mě že i tady je hodně zima. A to jsme na slunci. Nějak se změnilo počasí. I níže pod morénou je to stále na bundu a rukavice. Cesta pod ledovcem už je v pohodě. Vlastně už jsme takoví mazáci, proti těm, co teprve přicházejí aklimatizovat.
Únava se ale projevuje na plné čáře. Chce se mi brutálně spát. Usínám za chůze. I ostatní plantají nohama. Jsme úplně hotoví. Dáváme malou pauzu na místní louce. Možná dvacet minut leží dvanáct lidí na zemi a spí. Musí na nás být super pohled.
Dotrmáceli jsme se do Lobuche do našeho hotelu Kyslík. Dávám si Coca Colu. Ta mi v těchto situacích už mnohokrát pomohla. Taky polévka dodala energii. Máme celkem tak hodinu pauzu. Odcházíme kolem 14 hod. Je nám mnohem lépe. Cesta vede mírně z kopce a jdeme docela dobře. Na konci ledovce Khumbu je hřbitov horolezců. Ještě před ním se cesty dělí. My míříme na vrstevnici po pravé straně, vedoucí do pravého údolí. Máme pod sebou Ama Dablam jako na dlani. Bohužel velmi brzy končí v mracích. Další cesta už vede v úplné mlze. Nevidíme nic, jen malou pěšinu.
Postupně klesá, pak chvíli stoupá a opět klesá k řece. Po mostě na druhou stranu, nahoru a už vidíme první střechy vesnice Dzongla. Celkem snadno jsme našli naše nosiče a uvelebili jsme se ve vyhřáté jídelně. Není velká a je celkem plná lidí. Dnes nás vyhnali do ledových ložnic brzy. V jídelně budou spát opět nosiči. Navíc vstáváme brzy. Čeká nás další super náročný den.

josef-kretinsky
Autor:
Josef Křetinský