Gudel a pijavice v Khiroule

Noc ve stanu byla divná. Asi mi bylo horko potil jsem se, ale přitom jsem měl pocit zimy. Spal jsem s Robem který zaplnil většinu stanu takže jsem měl i docela málo místa. Naštěstí nechrápal, tak jak sliboval. V noci se mi zdálo plno divných snů. Ráno stan totálně mokrý od rosy. Takže balení je pěkně odporné. Ani nesnídáme, jen čaj a pokračujeme za nosičema do kopce. Start 8:00, kolem 9:00 jsme v sedle 3200 m. Prochází se zajímavým lesem plným stromů s mechy. V sedle je jeden velký chorten a samozřejmě plno modlitebních praporů. Sestup za průsmykem je dost klouzavý a sestupuje se po schodech. Cestou potkáváme první turisty za týden treku. To je tady na tom nejlepší. Bavíme se o tom co se událo na Annapurnách. Nikdo nic neví, máme jen útržky zpráv z rádia díky Sangemu. Brzy cesta narazí na řeku. Podél řeky klesáme až ke shluku domů. Dá se tady něco koupit, ale pokračujeme dále. Zde se dá sestoupit podél řeky do údolí, ale správná cesta je za domy spíše do kopce a později po vrstevnici nad údolím. Asi hodinu cesty od domů přicházíme do vesničky se dvěma chorteny, několika hotely a nově postavenou gompou. Jsme naprosto v jiném světě. Najednou je tu čisto, domy jsou barevné, dobytek bydlí odděleně od lidí. Nechápeme čím to je a vznikají četné ekonomicko-sociální dohady. Dáváme si oběd, jehož příprava trvá rekordní 2 hodiny. V tomto čase někdo spí, někdo fotí. Příjmam a odesílám sms ze satelitního telefonu. Píší nám všichni zda jsme v pořádku, neboť v oblasti Annapuren došlo k rekordnímu sněžení a napadlo údajně až 3,5 m sněhu. V lavině zahynulo 26 trekařů a dalších 60 je nezvěstných. Celý den tuto událost řešíme a komentujeme. Cesta dál pokračuje po krásné vrstevnici a mírně klesáme. Vlevo je výhled do hlubokého údolí. Postupujeme asi 2 hodiny až po levé straně dole vidíme vesnici s mnoha modrými střechami. Před námi je vidět malinké sedlo. Cesta k němu se dělí na horní a dolní. Dolní cesta vede do Gudel. Ze sedla vidíme městečko a nové údolí které na naše dosavadní údolí navazuje pravým úhlem. Připadáme si jako ve snu. Neskutečně čistá vesnice. Nikde žádné hovno. Krásné bílé nebo kamenné domy s modrými střechami. Lidé na nás hledí stejně jako v předchozím údolí takže turistickým ruchem to není. Vesnice je velmi složitá na orientaci. Je tady milion malinkých políček, dokonale upravených a obdělaných. Mezi nimi jsou kamenné cestičky. Scházíme kolem zdi Mani doprava a pak o jednu uličku dolů. Pak klesáme dolů asi 3 terasy políček. Přímo na cestě je lodge s krásnou terasou. Johny už si vychutnává své oblíbené pivo s úsměvem na tváři. Po včerejším noclehu je jasné, že dnes spíme v království. K dispozici je studená sprcha a nabíjení (100 NPR). Za nedlouho přichází nosiči. Postupně se sprchujeme a popíjíme v restauraci. Johny zvládl 4 piva a je brzy na kaši. Večeříme brambory nebo rýži a horkou vodu změněnou na čaj. Předčítám informace o AMS a celkově diskutujeme o programu, nebezpečí, o tom co se stalo na Annapurnach. Už opilý Johny neustále připomíná, že bychom měli vylézt až na samotný vrchol, že přeci máme mezi sebou Jirku, člena horské služby, který nám vytáhne cestu a fixy na vrchol. Myslím si že mi lezecky moc nevěří. Jsem zvědavý na jeho výkony ve výšce. Neustále prosazuje, že pokud nebude v nějaké výšce spát, pak to znamená, že má horskou nemoc. Nakonec přišla Eva – nejstarší účastnice zájezdu – s tím, že má dnes narozeniny. Přivezla výborný vinjak z Makedonie a k tomu Makedonske bonbóny. Takže večírek dostal nové grády. Johny se definitivně dorazil. Mimo jiné dnes končí naši dosavadní nosiči a vrací se do svých hoven. Byl jsem požádán o výběr spropitného. Dává se cca 500 NPR za nosiče a den. Vybíráme peníze s tím že holka dostane více. Nakonec se ale dozvídám, že jde s námi dále… To jsme samozřejmě rádi, protože ji dost obdivujeme a fandíme ji…

Noc byla teplotně úžasná. Udělal jsem chybu, že jsem vytáhl spacák. Bylo mi horko a zbytečně jsem se budil. Už včera a dnes zase mám samé katastrofické sny… Vstáváme o půl hodiny později. Budí nás můj budík, který mi stále připomíná skvělé časy na Zakynthosu – Ed Sheeran. Je to závěrečný song z Hobita. Denní režim už je jak na vojně. Vstát, zabalit věci pro nosiče, nachystat bagle na ulici, aby si je sbalili do skvěle sloužících expedičních pytlů CK FRČÍME :-) Pak hygiena, zaplatit nosičům a hurá do jídelny. Dnes snídaně hlavně palačinky. Dělají je tak, že do těsta na pánvi zatlačí plátek jablka, které usmaží spolu s palačinkou. Já si dávám tibetský chleba – v podstatě langoš s kečupem a kusem svého salámu. Pak dávám dohromady účty. Rozpočítávám útratu za večer i snídani, vybírám od všech patřičné peníze a pak celkovou sumu předávám SanDisk, ten to tlumočí v hotelu. Vyrážíme v 8:30 směrem dolů. Za chvíli je křižovatka s modrými cedulkami. Jdeme směr Bung. Jsou to vlastně schody z kamene podél řeky. Ptáme se jak je to tu s kanalizací. V podstatě mají domy něco jako septik, který se vyprázdňuje jednou za čas do pole. Do řeky se nevypouští žádné splašky. Klesáme až na dno údolí do výšky 1300 m. Je tam most, který se má předcházet po jednom. Hned za ním cesta stoupá a bude především stoupat až na náš vysněný vrchol. Tady začíná naše aklimatizace na ostro. Ještě před úplným dnem údolí máme výhledy na krásný vodopád. I včera jsme jich několik míjeli na naší i protější straně údolí. Cesta stoupá až do 1600, kde je samotná vesnice Bung. Děláme pauzy na pití, pokřikuji na nás děti své namaste. Fotíme je a oni se bez problémů nechají, včetně dospělých. Někteří za vyfocení děkují. Pořád mě fascinuje řád a pořádek, který tady panuje. Končíme v 1850 m v poslední lodgii nad Bungem, zcela mimo zástavbu vesnice. Všichni si objednali Momo takže asi budeme zase dlouho čekat na výsledek. John si dává oblíbené pivo, u toho komentuje výstup a že to bude na aklimatizaci drsné a že je zvědavý jestli tam a tam bude spát… Výroba Momo trvá šíleně dlouho. Jdu pomáhat do kuchyně. Momo se dělá tak, že se umícha v podstatě těsto na pizzu. Tj. mouka, sůl, voda, udělají se pevné kuličky o průměru 2 cm, rozválí se na placku o průměru 5 cm a kydne se doprostřed hromádka náplně. Pak se to zohne napůl a umačká do půlměsíce nahoře. Celé se to strčí do páry. Náplň může být špenát na cibulce a česneku, tuňák, mleté maso, mix, atd. Může se to taky usmažit na oleji. Na závěr se udělá omáčka. Rozvaří se rajčata nebo cuketa nebo podobná zelenina a dá se do horkého oleje s česnekem. Pak se přidá chili a sůl, koření, voda, šla by i zásmažka. Na závěr se to poleje. Mňam. Čekáme i s jídlem a placením bez mála 3 hodiny. Vyrážíme dále kolem 15 h. Cesta mírně stoupá, nic závratného. Během 15 minut poprchá, pak regulérně prší. Míjíme pasáka s krávou, která se bojí našich pláštěnek. Vypadáme jako bubaái. Splašená kráva shodila Jirku do příkopy, naštěstí žádný velký sráz. Pasáka shodila i s nákladem tak, že vylil mléko z barelu co nesl a zbytek nákladu vysypal do příkopy. Pokračujeme v dešti. Jsme si 2300 m, když je jasné, že přijde pěkný liják. Před námi jsou černé mraky ozývají se hromy a dokonce skrz mraky blikají blesky. Asi sto m od cíle nás zastihlo krupobití. Kroupy asi 3 mm pěkně štípou do rukou a do hlavy. Dobíhám pod stromy a čekám na ostatní. Během pár minut napadla souvislá vrstva krup. Jsme durch mokří. Naše ubytování je jen kousek od stromů. Přicházíme, žijeme, nálada je i přes nepřízeň počasí výborná. Plácáme si rukama a následuje převlékání a ubytování. Přestává pršet a obloha se vyjasňuje. Robo našel na stehně pijavici. Je pěkně tlustá a napitá krví. Sange mu ji rukou odtrhl. Žádná sůl ani zapalovač jak navrhoval John. Na základě zkušeností se všichni prohlížíme. Několik z nás pijavice našli. Já sám už mám jen krvavou stopu na kotníku. Kurvy. K večeři budeme mít hranolky s vajíčkem. Sedíme v jídelně, řešíme systémy policie a soudů v ČR a Austrálii, přichází zprávy sms že ambasáda ČR se snaží zkontaktovat Čechy v Nepálu. Překvapila mě Eva svou sms někomu z rodiny, aby zavolal zcela konkrétní osobě z ambasády v Dillí. Toho bouření se trochu bojím. Pokud v naší výšce kroupy, pak v sedlech možná pěkně sněžilo a to se nebavím o vrcholu, kde může být spousta nového sněhu. To by nám značně zkomplikovalo přechod i samotný výstup. Během večera se totálně vyjasnilo a objevily se hvězdy…