Everest trek - z Tengboche do Dingboche

Už dávno vím, že nejkrásnější východ slunce je právě od kláštera v Tengboche. Tentokrát máme handicap v tom, že nebydlíme přímo u kláštera a tak musíme vyrazit dříve. Odcházíme v 5.30 a kolem 6 jsme klidným tempem u kláštera. Slunce se ukazuje nejdříve na hraně Everestu, později na ostatních vrcholech. Tentokrát to není tak silné jako v jiných letech. Na východě jsou asi mraky, které východ ovlivňují. Nevadí, dali jsme si ranní procházku a všichni jsou spokojení. Z kláštera se ozývají zvuky bubnu a později troubí mniši z otevřeného okna na mušle. Jdeme na ranní obřad, který zahájil jeden z mnichů pořádným zachrchláním. Dále už je to podobné jako včera. Po ránu ale dobrý relax a čištění hlavy. S naším průvodcem jsem probíral problematiku úmrtí tady v horách. Šerpové taky mrtvé spalují, ale na vrcholu hory. Nad každou vesnicí existuje takové místo. Co mě ale zaujalo více, je způsob pohřbívání Lámů. Ti se nespalují ani u řeky, ani na kopci. Někteří mniši jsou pověření tím, že duchovního nakrájí na malé kousky a tyto kousky se poté dávají orlům, aby je pozřeli.
Po návratu na ubytování máme snídani, balíme a vyrážíme kolem 9 na cestu dále k Everestu. Po 15 min jsme u ženského kláštera. Celý se opravuje po zemětřesení. Jsou tady také stromy se speciálním mechem, který visí z jejich větví.
Po 40 min jsme u mostu. Ten, který znám je polámaný a napůl ve vodě. Nahradil ho nový, visutý. Jsou tady nejlepší pohledy na Ama Dablam. Cesta od řeky pomalu stoupá na opačném břehu než je vrchol Dablam až do vesnice Pangboche. Tu pouze procházíme. Jsou tady pěkné, usmrkané děti, které fotíme. Dostaly bombóny a taky křídy na malování.
Cesta dále stoupá. Nenápadně, ale bez přestání. Nabíráme výšku a už je to znát, že se blížíme hranici 4000 m. Pauzu na oběd máme nad touto hranicí v obci Somare. Na oběd je nejlepší si dát polévku. Člověk doplní tekutiny a většinou je v ní nějaká zelenina. Nejvýživnější je asi Sherpa Stew. Hodně si dáváme i česnečku. Já mám čínskou, nudlovou z Kauflandu. Po obědě na nás padla únava. Regulérně jsme si v jídelně schrupli a pokračujeme výš. Po půlhodině jsme na velké louce s velkými balvany. Pozůstatek ledovce. Už vidíme můstek přes řeku a stoupající cestičku do Dingboche. Chodíme už opravdu, až legračně pomalu. Hodně z nás cítí tlaky v hlavě a dutinách. Snažíme se pít, ale nikdo nemá moc chuť. Cítím se hodně unavený.
Za další hodinu přicházíme do vesnice. Padají mraky, fouká a je docela chladno. Po příchodu do našeho hotelu Bright si tradičně objednáváme jídlo na večeři a svorně odcházíme do spacáku. Večeře je na 18.30.
Probouzí mne zpěv Sherpů před dveřmi hotelu. Zpívají píseň "Doršíre". Už jsem to kdysi zažil. Jedná se o svátek kdy koledníci chodí od dveří ke dveřím a zpěvem této písně si koledují výslužku. Na večeři mám žalostně malý springroll. Naštěstí si někdo přidal Dal Bhat a tak mohu dojíst jeho přídavek. Pak někdo nechal fried rice a tak nám dnes třetí večeři.
V jídelně je plno a hrozně horko a vydýcháný vzduch. Končíme zase u karet a kostek. Mám internet za 700, který fungoval asi 30 minut. Později se venku udělalo opět jasno a je celkem teplo. Předpověď ukazuje v noci - 15 a to určitě není.