Everest trek - z Namche Bazar do Tengboche

Snídaně na 7.30, odcházíme po 8 hod. Cesta vede stejným směrem jako včera, ale na křižovatce postupujeme rovně. Je tady směrovka. Cesta stoupá k velkému kamenu a chortenu s modlitebním mlýnkem. Ranní stoupání je asi nejhorší, dál cesta vede po velmi příjemné vrstevnici, navíc s exkluzivními výhledy do údolí a na okolní vrcholy. Během cesty je několik fotogenických chortenů s modlitebním praporky. Výhled na Everest je úžasný stejně jako na Ama Dablam. Jediná vada na kráse jsou mraky lidí. Postupujeme vlastně neustále v jedné velké koloně lidí a hlavně v prachu který vytváří. Občas se nám podaří utéct nějaké velké skupině a pak je to lepší, ale člověk si musí hlídat kde se skupiny pohybují a naplánovat si odchod ze zastávky v době kdy nikdo nejde. Asi po hodině cesty je u cesty malá vesnice s uvyhlídkovou terasou kde je plno lidí na jídlo a pití. My zastavujeme po půl hodině v první větší vesnici při sestupu k řece. Je tedy pěkná terasa na sluníčku a nikdo jiný. Kousek od nás hrají Nepálci nějakou hru o peníze. Někdo si vsadí na barvu nebo na druh (srdce) a vyhodí kostky. Podle symbolů se pak určí jestli vyhrál nebo ne. Cesta klesá lesem dolů až k řece, kterou teď dobře slyšíme. Od obědu je to tak půl hodiny. I tady jsou logie, ale je tady mnohem více lidí. Most je vysutý. Ještě pamatuju železný. Je tady patrná cestička ještě po původním mostu. Za mostem je řada obědových zastávek a policejní check point. Kontrolují hlavně vstup do NP a lejstro z Kathmandu. Od kontroly začíná mučivý výstup až ke klášteru v Tengboche. Mučivý je pro své dlouhé stoupání, ale hlavně protože většina trasy je na plném slunci. Asi v polovině stoupání je pramen vody. Doporučuji namočit hlavu i šátek nebo jinou pokrývku hlavy. V tomto smyslu je nevhodné dnes chodit s krátkým rukávem a v kraťasech. I když je horko, nejlepší je chodit v dlouhém oblečení. Není nic horšího, když se vám k horské nemoci přidá ještě úpal nebo spáleniny. Za dvě hodiny jste nahoře, ti rychlejší i za hodinu a půl. Serpentiny se dají zkrátit chodníčkem pro nosiče. Je to kratší, ale o hodně prudší cesta.
Na vrcholku Tengboche je tedy velký a známý klášter. Je to mystické místo, které má ducha. Nejenže jsou kolem fantastické výhledy na již mnohokrát vyjmenované hory, ale samotná přítomnost kláštera dělá toto místo výjimečným. Mám to tady rád. Čekáme se, fotíme a dáváme si krátký bonus v podobě výšlapu na vyhlídkové místo nad klášter. Cesta vede za místním hotelem podél modlitebních kamenů. Z dálky je na kopci vidět vlajky a chorten. Kolem 15 hod jsme zpět dole. Je čas navštívit klášter. Není pravda že puja začíná v 15 hodin, jak píše řada průvodců. Můžete se k modlitbě přidat kdykoliv. Mniši své huhlání manter přenášejí do mikrofonu a tak neustále v okolních horách slyšíte cinkání, bubny a trubky. Místo je zoufale přeplněné trekaři a tak nemáme ubytování přímo na vrcholu Tengboche. Zde jsou vlastně jen 4 lodgie. Proto sestupujeme dále z kopce asi 20 minut do Deboche (3820 m). Jsou tady dvě příjemné lodgie s terasou a výhledy. Jídelna je večer narvaná lidmi. Spolu s námi velká skupina z Austrálie. Zřejmě nějaký team. Večer dělali na terase rozhovory do kamery apod. Večer hrajeme kostky do pozdních hodin. Internet je zde jen placený za 600 kartička na 20 MB. Tento typ internetu je tady všudy přítomný. Jmenuje se Everest Link. Telefonní signál zde není žádný. Nocleh je už dražší, 500 za pokoj pro 2.