Everest trek - sedlo Cho La

Dnes nás čeká další výzva v podobě přechodu pětitisícového sedla. Tentokrát je na řadě sedlo Cho La s výškou 5330 m. Na minulém sedle jsme se pěkně zřídili a do cíle jsme doslova dovlekli nohy za sebou. Je poznat, že panují jisté obavy, abychom nedopadli podobně. Musíme vstávat brzy. Hlavně kvůli počasí, ale taky kvůli celkovému času túry. Snídaně je v 6.00, odcházíme 6.45. Včera jsme dorazili v mlze a tak si můžeme naplno vychutnat vrchol Cholatse (6440 m) který se tyčí přímo nad vesnicí Dzongla. Z lodgie vede cesta mírně nahoru a obchází malý kopec nad vesnicí. Po 10 minutách se ocitáme na velké a široké louce s říčkou. Podél řeky jdeme hodinu. Cestou se musíme převlékat. Přijde mi že došlo úplně ke změně počasí. Včera taková zima a dnes je velmi příjemně. Na údolí svítí sluníčko od 7 hod. Louka končí přechodem řeky. Tady jsme v 8 hod. Nasleduje stoupání po hraně staré morény. Cig cak cestička vede až k vysoké skále. To nám trvá další hodinu. Nenechte se zmást. Nad skálou vidíte bílé chorteny a už to vypadá jako sedlo. Jedná se však o vyhlídkové místo, nikoliv vrchol. Tady máme krátkou pauzu. Skála se údajně využívá pro sportovní lezení. Nepodařilo se mi ale zahlédnout žádné jištění. Podél skály vede cesta dále nahoru. Je to takový komín plný velkých balvanů. Není ale tak prudký, aby se člověk musel bát pádu. Naopak jsme to vyhodnotili jako nejzábavnější část výstupu. Výstup nám trvá další hodinu. Kolem 10 hodiny fotíme a pauzírujeme s vyhlídkou na údolí směrem k Ama Dablam. Vidíme několik horských jezer, řeku, vesnici Dzongla a několik vrcholků kolem 6000 m. Dále cesta pokračuje po vrstevníci v sypké suti a zatáčí doleva za roh. Objevuje se nám údolí zaplněné ledovcem. Po ledovci pobíhají turisté i nosiči jen tak bez jištění. I my sestupujeme na ledovec, překračujeme ledovcovou říčku a mašírujeme si to směrem na západ. Tam se ledovec ztáčí doleva nahoru. To už vidíme před sebou sedlo asi 30 m nad úrovní ledovce. Podle mě tady je nejvíce nepříjemný úsek výstupu, kdy se musí sejít z ledu na skálu. V ledu jsou vysekané schody, ale i tak to pěkně klouže. Není moc kde spadnout, ale může si člověk pěkně odřít tělo. Pozorujeme tady nosiče, jak šíleně kloužou po ledovci ve svých teniskách bez vzorku. Na ledovci pozor. Je pokrytý drobnými námrazkami. V případě pádu si pěkně odřete ruce. Je lepší přecházet v rukavicích. Nesmeky nejsou nutné. Do sedla se vyškrábete po skále už v pohodě. Je tady hodně místa a vše je bezpečné. Na druhé straně vidíme nové, zcela hnědé údolí. Největší horou, kterou můžeme vidět je Dudkh Kunda. Ten název jsem si, nevím proč zapamatoval. V sedle jsme ve 12 hod, odcházíme kolem 13. Obědváme ze zásob, které jsme si vzali u snídaně. Cestou přes sedlo není žádná lodgie ani čajovna. Doplnit vodu je možné až při sestupu na druhé straně. Sestup není náročný. I při sněžení jsou tady dostatečné stupy, aby člověk někde neuklouzl. To by musel být opravdu led. Pak některá místa mohou nepříjemná. Ze sedla je patrná cestička v hnědém údolí až k velkému balvanu. Pak se ztrácí za horizontem. Klesáme na louku minimálně hodinu. Jsme hrozně pomalí. Někoho bolí hlava, jiného zase trápí dech. Stále jsme cca na dvě poloviny. Od hnědé louky vyrážíme s rychlejší polovinou směrem k Dragnang. Je to vesnice nad okraji ledovce, který vede do Gokyo. U velkého balvanu můžeme být za další hodinu. Od balvanu už to pak jen klesá podél řeky až do vesnice. Přicházíme kolem 15 hod. Závěr jsme hodně napálili. Druhá skupina přichází odhadem kolem 17 hod. Nám se mezitím podařilo v místní řece vykoupat, vyprat, vypít slivovici a usnout ve vyhřátém pokoji. To je velká vzácnost. Pokoje vyhřálo sluníčko. Vyprané věci sušíme nejdříve na slunci a později u kamen na jačí hovna v jídelně. Přikládá samozřejmě holýma rukama kuchař. Večeře ale byla výborná.