Everest trek - relax v okolí Gokyo

Skoro nemožná věc na našem treku. Relaxace. Ano - dnes to tak bude. Těšíme se na hodiny strávené v posteli, horkou sprchu, kávičku a čokoládový croissant. Minimum chůze a celodenní vyhřívání na sluníčku s nějakým krásným výhledem. V tom jsem se probudil. Do snídaně máme ještě dost času. Dnes je nastavená na komfortních 7.30. Přes zamrzlé okno rozeznávám obrysy hor, jezero a modrou oblohu. Ve spacáku mě tlačí foťák, powerbanka, mobil, sundané ponožky a plný močák. Ty muka vylézt ven ze spacáku, vysmrkat další dávku krvavých chrchlů, kopnout do zamrzlých dveří a doběhnout na záchod. Tady je třeba dávat pozor, aby člověk neuklouzl na zamrzlé moči předchozích trekařů a trekařek. Ani příteli se z vyhřátých podvlíkačkek moc nechce. Před záchodem čeká umyvadlo. Z kohoutku trčí rampouch vody. Pro tyto případy máme k dispozici plastový kýbl vody. Připravenou rezervou plechovku rozbijete vrstvu ledu. Konečně můžete ponořit ruce a omýt si obličej. V lodgii už panuje čilý ruch. Dokonce v jídelně mají lehce zatopeno. Nebývalý komfort. Běžně snídáme v péřové bundě a v čepici. Po snídani se dobrovolně přihlásilo několik nadšenců pro túru k dalším svatým jezerům. Je jich tady celkem pět. Jezera jsou uctívána jak buddhisty, tak hinduisty. Obě skupiny zde v určený den přinášejí své modlitby a přinášejí obětiny. Cílem je zamezit rozlití jezer, už by způsobilo zkázu v celém údolí. Gokyo je v pořadí třetí jezero. U čtvrtého jsme asi za hodinu. Jmenuje se Thonak Tso (4870 m). Cesta velmi jednoduchá, skoro nudná. Jezero není zdaleka tak pěkně zelené jako Gokyo. Je to takové typické ledovcové šedivé jezero. Část skupiny tady odpadlo a vrací se plnit své sny zpět do Gokyo. Pokračujeme čtyři plus Jyamjo k pátému jezeru Ngozumba Tso (4990 m). Cesta už je mnohem delší a komplikovanější. Musíme stoupat a klesat po moréně. Průvodce nám vypráví svůj noční zásah u jedné dámy z US. Skončila dnes ráno odletem vrtulníkem se silným otrokem mozku. Fialové rty a nehty, ztráta vědomí a paměti. Bolesti v zadní části hlavy, zvracení. Neschopnost chůze či rovného stání. S manželem přiletěli do Lukly a vydali se rovnou do Namche. Odtud přímo bez aklimatizace do Gokyo. Další den se pokusili o pět tisíc na Gokyo Ri. Těžké podcenění AMS. Taky si vypravíme o volbách (u nás i v Nepálu horké téma). Myslím, že jsme na tom pořád hodně dobře. Místní volební systém a věci kolem toho by vydali na několik dalších članků. V každém případě je podle všeho Nepál kamenem v drticím lisu Indie a Číny. Bez těchto mocností nemohou rozhodovat prakticky o ničem nezávisle. Politika mi hodně připomíná tu naši před rokem 89. Konečně jsme u pátého jezera. Teprve odtud je krásný pohled na Mt. Everest, kvůli kterému se vyplatí tři hodiny chůze. Vidíme netradiční severní hranu vedoucí z Číny, stejně jako západní hranu tvořící hranici mezi Nepálem a Čínou. Hranice vede až po Cho Oyu, která je nyní docela blízko nad námi. Kolem se plazí obrovský ledovec. Člověk je tak malý proti této obrovské přírodě. Vydržel bych tady hodiny. Jezero na opět zelenou barvu. Na okraji je obrovský balvan. Hodně se honí mraky a je docela větrno a zima. Postupně všichni odcházejí. Zpáteční cesta vede bohužel stejnou cestou. Vracím se jako poslední a docela vyčerpaný kolem 15 hod. Kluky jsem načapal v místní cafe bakery. Netradičně si dávám čaj a sladký čokoládový rohlík. Jako první pomoc dobrý. Celkem 400 rupek, necelá stovka. U nás už je teplo, brzy bude zase vedro. Objednáváme večeři a sledujeme, jak venku začíná sněžit. První dva dny na treku kdy počasí úplně nevyšlo. I tak máme plno zážitků a nových pohledů. Takže určitě stále spokojenost. Jen ten odpočinkový den mi asi bude chybět...