Everest trek - přes Renjo La do Thame

Čeká nás další náročný a hodně dlouhý den. Poslední pětitisícové sedlo, poslední výhledy na Everest a další velikány. Jakmile přestoupíme sedlo Renjo La, dostaneme se do zapomenutého údolí, bývalé obchodní cesty z Tibetu, větrného údolí, kde se turisté moc nezdržují a raději utíkají za výdobytky moderní doby v Namche Bazar, který je vzdálený dva dny chůze ze sedla.
Musíme vstávat brzy. Včerejší počasí nám napovídá, že bychom mohli být v mracích a nic bychom neviděli, pokud bychom vyspávali. Ochotně rozbíjíme led na umytí obličejů, dáváme si vydatnou snídani, protože cestou přes sedlo není možné žádné občerstvení či oběd. Dal jsem se veg hamburger a hranolky - neměl jsem to dělat. Byl doslova hnusný a pokazil mi celé ráno. Byla to samá cibule a zelenina mi rozmočila celý hamburger. Obsah mi žbluňkal v břiše celou cestu do sedla.
Obcházíme celé jezero po jeho pravé straně při pohledu do sedla. Je tady patrná cestička. Vidíme taky svatini budhistů a hinduistický chrám, které se používají při slavnostech jezera, kdy se u chrámu zdržují svatí mužové, zatímco běžné publikum má za úkol třikrát obejít celé jezero v modlitbách.
V noci nám nasněžilo, takže jinak hnědá tráva a hlína kolem jezera jsou nádherně pocukrované až nahoru do sedla. Trochu mám obavy, aby to tam neklouzalo, ale naštěstí toho sněhu nenapadlo zase tolik. Za hodinu jsme na opačné straně jezera na malé vyvýšenině. Pohled zpět na Gokyo patří k nezapomenutelným. Zelené pleso, malá vesnička na jeho břehu, v pozadí Everest, Lhotse, Nuptse a Makalu. Ledovec to celé napříč přetíná. Vlevo vidíme Gokyo Ri a za ním vrchol Cho Oyu.
Po malém odpočinku pokračujeme. Cesta nyní vede po vrchu původní morény, kličkuje malými serpentinami a rychle nabíráme výšku. Později se dostáváme do skal kde cesta vede nejméně náročným terénem a je velmi snadno rozeznatelná i po sněžení. Sněhu je tolik, že je možné do něj malovat hůlkou. Cestou se ještě několikrát zastavujeme. Výhledy na hory se zlepšují, vrchol Everestu je čím dál zřetelnější, stejně jako Makalu. Přibývá ale mraků. Těsně pod sedlem se cesta přiblíží ke skále a pokračuje po človekem vytvořených schodech. V asi čtyřech zatáčkách vás cesta vyvede až do sedla s mnoha vlaječkami. V sedle je poměrně málo místa. Je to hlavně jedna malá terasa s odkládacím prostorem na zavazadla. Na opačnou stranu vidíme jezero a velmi prudký sestup opět po schodech z kamenů dolů do údolí.
Máme třetí a poslední sedlo. Výhledy jsou lehce omezeny mraky, ale i tak jsou úžasné, asi nejlepší z celého treku - především díky výhledu na smaragdové Gokyo Lake.
Fotíme se, radujeme se, svačíme. V sedle můžeme být asi 45 minut.
Sestup ze sedla je tvořen schody z placatých kamenů. Nevím jak dobře to drží a tak jdu raději na vnitřní straně. Je to asi 5 zatáček a možná 100 výškových metrů. Poté se cesta mění na normální chodník a klesá k jezeru.
Od jezera už je to v pohodě. Jdeme docela rychle a klesáme do údolí, odkud údajně vedou obchodní cesty z Tibetu. Říká se tomu tady větrné údolí a opravdu tady vyfukuje celkem studený vítr. Jít do sedla z této strany bych opravdu nechtěl. V nejbližší vesnici dáváme rychlý oběd polévku. Zdržení možná 45 minut. Pokračujeme dále, nyní již podél řeky z levé a postupně po mostě i z pravé strany. Je zataženo a zanedlouho začíná sněžit. My pochodujeme. Na některých už je vidět únava. Za chvíli se setmělo. Procházíme nějakou vesnicí, kde je hodně chortenů a modlitebních zdí. Najednou se u cesty objevila nějaká postava. Zastavuje lidi přede mnou. Vypadá to na check point. Přicházíme blíž. A on je to náš nosič George. Jsme v horním Thame. Do cíle zbývá asi půl hodiny. Nosič bere batoh od Andreji a pochodujeme dále. Na kopci je vyhlídka do spodního Thame. Už jen světýlka. Klesáme a hned u konce klesání je pěkný hotýlek. Patří velké osobnosti jménem Apa Sherpa, který byl na Everestu celkem 21x. V obýváku má plno ocenění včetně zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Je tady velmi útulně. Venku super posezení na travnaté terase.
Máme dost. Objednáváme jídlo na večeři a čekáme. Čas trávíme drážděním Jany ohledně její svatby s nosičem. Graduje to až do docela trapné situace, kdy kecy se svatbou řekl Lapka už i ženichovi Georgovi. Nechali jsme toho, ale Jana je naštvaná. Večírek ale pokračuje. Pijeme postupně různé slivovice. Docela jsem se picnul. Mám dobrou náladu, že jsme dokázali přešjít třetí sedlo. Teď už jen klesat až do Lukly. To už by mělo být v pohodě. Zakončení treku tedy kolem 18 hod.