Everest trek - Dragnag - Gokyo Ri (5360 m)

Večer nám u kamen slušně uschlo vyprané prádlo. V pokojích v noci 0 C. Asi od ledovce nebo od místní řeky. Je extrémně zima při snídani. Sluníčko se ukázalo až kolem 7 ráno. I tak vyrážíme v bundě, rukavicích a v podvlíkačkách. Snídaně 7.30, odchod 8.30. Cesta vede k moréně ledovce. Na její hranu jedeme tak 30 min. Je odtud krásný výhled na obrovský ledovec Ngozumba, který stéká z Cho Oyu (8188 m). Vrchol této osmitisícovky taky vidíme. Úplně vzadu, malá špička je Shishapangma (8027 m). Gokyo zatím nevidíme, protože je schované za protilehlou morénou stejně jako třetí svaté jezero Gokyo Tsho. Můžeme se obdivovat vrcholem Gokyo Ri (5360 m), na který se chystáme dnes odpoledne. Na tomto příjemném místě se chvíli zdržíte focením a hlavně ziraním na tu neskutečnou velikost ledovce. Je mnohem, mnohem větší než Khumbu. Scházíme do ledového království. Míjíme několik zamrzlých jezer. Zkoušíme kamenem sílu ledu. Není moc silná, padající kámen rozbije led a vznikají netradiční zvuky. Zřejmě jsou jezera velmi hluboká. Cestička je značená mužíky z kamenů. Je jasné, že cesta se každý rok mění, jak mění svůj tvar i celý ledovec. Je neuvěřitelné, jak velké kameny přenáší. Celý je pokrytý pískem a drobnými kameny, které za stovky let vytáhl ze svého dna a okrajů. Ledovec přecházíme 1,5 hod ! Na konci je okraj opravdu vysoký a téměř kolmý sesuvem půdy. Jsme upozorněni na časté úrazy padajícími kameny. Cestička nahoru je místy docela exponovaná.
Na vrcholu druhé morény už vidíme krásné jezero Gokyo Tsho (4870 m) a na jeho břehu vesnici Gokyo. Jezero má úžasnou barvu. Přímo za ním je sedlo Renjo La (5360 m), přes které bychom měli přestoupit pozítří. Na pravé straně zřetelně vidíme cestičku na vrchol Gokyo Ri. Ještě více vpravo cestičku podél ledovce k dalším dvěma svatým jezerům. Přímo před jezerem nám pózuje černý, chlupatý yak. Trochu kýč. Bohužel je celkem zima a fouká. Takže se nemůžeme kochat moc dlouho. Sestupujeme do našeho Gokyo Resort na oběd. Většina účastníků neodolá jačímu steaku. Mají tady také hamburger, kuřecí řízek, hranolky, pekárnu, kafe aj věci, o kterých jsme si mysleli, že už nikdy neuvidíme. Oběd byl královský, včetně piva. Jsme zkušení horalové a pivo ve 4900 nám nedělá problémy, stejně jako panák slivovice. To bychom si v Dingboche na začátku treku nedovolili a ani to nedoporučuji zkoušet. Po obědě máme čas na relax. Končím slastně ve spacáku. Pokoje jsou krásně vyhřáté sluncem, takže usnout není problém. Myslím, že nejsem sám kdo takto dopadl. Skupina už je docela unavená a spánek je potřeba.
Máme sraz ve 14 hod na výstup na Gokyo Ri (5360 m). Těšíme se na západ slunce. Mohlo by to začít kolem 17 hod. Máme tedy dostatek času na výstup. Jdeme na lehko, jen foťáky, dobré oblečení, rukavice, čepice, čaj, čelovky na sestup. Užitečné jsou hůlky.
Výstup začíná prudkým výstupem. Vlastně celý výstup je dost do kopce. Dvě nebo tři cestičky se neustále míjí ve svých serpentinách. Jdeme statečně, čtyři unavení zůstali dole a udělali si individuální program. To znamená sprcha, procházka po vesnici, kolem jezera, do místní kavárny a nakonec do teplé jídelny. My mezitím přicházíme na hranici mraků. Neustále se objevují a zase ztrácejí okolní vrcholy. Mraky jsou hodně rychlé a bohužel čím dál hustejší. Je to v Gokyu bohužel častý jev. Většinou se ale podaří dostat nad mraky a vychutnat si západ slunce. Doufám, že to vyjde i dnes. Na vrcholu jsme za hodinu a tři čtvrtě. Poslední možná za dvě hodiny.
Jsme v hustém mraku. Pohledy se snaží je prostřelit a zahlédnout obrysy hor. Je to ale marný boj. Na vrcholu Gokyo Ri je velký kamenný chorten a uvnitř v malém okénku je možné zahlédnout skleněného Budhu. Podobně jako na vrcholu Mt. Everestu.
Zkoušíme všechno, píseň sluníčko sluníčko popojdi maličko, imitace modliteb z kláštera v Tengboche, zaklinací slovíčko "kurvaaaa'. Je to marné. Už je kolem půl šesté a viditelnost na vrcholu možná 50 m. Dnes to nevyjde. Jsem zklamaný za ostatní, kteří mají alespoň dobrý pocit z pokořeného vrcholu. Sestupujeme v mlze. Z počátku bez, později s čelovkou. Cesta dolů trvá v klidu jednu hodinu. Dole je úplná tma, vidíme měsíc a první hvězdy. Začíná pravidelné jasno.
Náladu si každý dneska spraví jačím steakem, na který se celý výstup těšíme. Hostina veliká. Porce d hranolkama vyjde na 900 rupií - necelé dvě stovky korun. V jídelně je večer hnusně přetopeno. Člověku to nedělá dobře. Dráždí to kašel, bolí z toho hlava. Nemám to rád, lepší je chladno. Bohužel ztekaři z US, Němci, Španělé aj národnosti mají jiný názor a proto není možné ani vyvětrat. Končím proto brzy na pokoji, kde je příjemná nula stupňů.