Everest trek - Chukhung Ri (5550 m)

Brzy ráno je údajně více kyslíku ve vzduchu. Brzy ráno je určitě lepší počasí. Brzy ráno je větší zima. To jsou důvody proč nemá cenu vyspávat, i když si to můžete dovolit v aklimatizační den, kdy se nepokračuje nikam dál. Všichni jsme se probudili pěkně dojebaní. Opuchlí, s bolestí v hlavě. Někteří špatně spali. Všichni se shodli, že měli zmatené sny.
Snídaně v 7, odcházíme 7.45. Máme sbaleno jen tak nalehko. Svačina, bunda, rukavice, pití, foťáky. Vycházíme nad vesnici, podobně jako včera, jen na opačnou stranu - směrem k Lhotse. Nad vesnicí je malý dřevěný můstek přes řeku. Některé části řeky jsou zamrzlé, takže v noci asi bylo mínus. Předpověď ukazuje -11 až -15.
Překročte řeku a začněte stoupat po písečné pěšině. Pěkně se tam práší a dnes budete mít pěkně špinavé oblečení jako my. Děláme co 15 minut pauzy na vydýchání. Jsme na dvě skupiny. Celkem 6 rychlejších a 5 pomalejší lidí. Takže se vždy čekáme a u toho probíráme různá témata s průvodcem. Včera údajně zahynul italský turista na Island peaku. Jsou úžasné výhledy, je úplně jasno. Hodně cestou nahoru fotíme, prostě nikam nespěcháme. Za 2,5 hodiny jsme všichni v sedle. Objevily se nové výhledy na opačnou stranu sedla. Vidíme náš zítřejší cíl - sedlo Kongma La (5535 m), novou osmitisícovku Cho Oyu, Pumori, ledovec Nuptse a plno menších vrcholků někde v dálce.
Ukázalo se nám taky jezero na trase k základnímu táboru IP, kde jsme včera doletěli s dronem. Vidíme i samotný základní tábor. Vykoukla na nás Makalu a zdá se být opravdu hodně blízko.
Nyní máme na vybranou. Jeden menší vrchol je po naší levné straně - směrem na západ. Druhý vyšší vrchol je po naší pravé straně - směrem na východ k Lhotse. Minimálně polovina skupiny má dost a na vyšší vrchol nechtějí. Míříme tedy na ten levý, je to tak 15 minut ze sedla. Stanovili jsme, že je to Chukhung Ri s výškou 5540 m. Jsou tady i chorteny a vlaječky. Gratulujeme si a děláme společnou fotku. Na vrcholu můžeme být minimálně půl hodiny, možná déle. Fotíme, je totálně jasno. Všichni nadšení.
Dále vyrážíme já, Jam, brachové a Dalibor na vedlejší vrchol. Nikomu dalšímu se nechce. Vracíme se zpět do sedla a vyrážíme na opačnou stranu. Povrch je rozdílný. Na menší vrchol se stoupá po louce na pravý vrchol po kamenech ve tvaru břidlice. Je dobré se držet hřebene a spíše vlevo od hřebene. Na pravé straně je několik nepříjemných míst, kde by se mohlo po břidlici uklouznout dolů. Na zabití to tady není nikde, ale člověk by se mohl nepříjemně odřít nebo si něco zlomit. Dolů do sedla to šlo parádně. Jakmile ale začnete opět stoupat, hned funíme a musíme často zastavovat. Už vidíme první vrchol pod námi, je to opravdu o hodně výše. Závěrečné stoupání už je i na přichycení rukou. Vrchol je opět označen vlajkami a mužíkem. Je tady také nápis 3845 m. Průvodce tvrdí že jsme na vrcholu Chukhung Ca.
Nevěřte ale nikomu. Vše si sami ověřujte. Zapínám GPS a mapu Nepálu co nám z domu staženou do aplikace Locus map. Hodně doporučuji. Jakmile se načetly satelity, zjistili jsme, že teprve nyní jsme na vrcholu Chukhung Ri a ve skutečnosti jsme ve výšce kolem 5500 m.
Je to celkem jedno. Z obou vrcholů je krásný výhled. Pravý vrchol je trochu sportovnější. Svačíme, kocháme se. Je to úžasné divadlo. Dokonce je tady signál GSM takže se můžeme pochlubit svým blízkým naším výkonem.
Cesta dolů je na dýchání výrazně lehčí a taky rychlejší. Je ale děsně horko. Mám úplně popraskané rty a cítím jak mě pálí celá hlava. A to ji máme celý den v šátku nebo pod kloboukem. S holou hlavou tady vůbec nedoporučuji chodit. Pozorujeme, jak se blíží mraky. Vyrábí se někde v údolí a postupně zaplňují údolí, pak Dingboche, pak zakrývají Ama Dablam a okolní vrcholy. Přesně stejný průběh to mělo včera. Kolem 15 hodiny je většinou už vše v mracích. Měřím trasu směrem dolů. Je to 3,2 mm, jdeme 53 minut čistého času chůze, převýšení 820 m.
Dole v hotelu jsme jako poslední. Většina má naprosto dost. Dáváme se dohromady Coca colou, polévkou, čajem, Dalibor dokonce pivem. Platíme útratu a objednáváme večeři na 18 hod. Je dost času na individuální odpočinek.
Večeře je opět perfektní. Je tady dost jídla a je moc dobré. Nejvíce mě baví když nám tady ve 4800 m přinesou před jídlem horké ručníčky, abychom si mohli utřít ruce. Každý si s tím vždy utře ještě krk, pusu, uši a já nevím co ještě. Vracíme vždy totálně šedivý ručníček.
Po večeři máme pravidelný program karet a kostek. Tomáš má dnes narozeniny. Slaví 33 let. Domluvil jsem s Jamem výrobu dortu. V kuchyni připravili fakt dobrý čokoládový dort. Udělali i ozdobu z papíru a napsali tam 33 Tomáš. Já jsem dort vylepšil třemi svítícími tyčinka, co tady nám pro děti na rozdávání. Nakonec jsme zhasli v celé jídelně a za zpěvu "hodně štěstí zdraví" jsme mu dort předali. Myslím, že se to povedlo a že měl radost. Nakonec mu všichni popřáli, Andrea mu dokonce složila básničku a všichni jsme se na přání podepsali. Bude mít aspoň památku na oslavu narozenin, kdy dosáhl vrcholu 5500 m.