Everest base camp - základní tábor Everestu

Nocleh v Lobuche se mi moc líbil. Příjemný pokoj který voní dřevem, polštář tak akorát (většinou jsou velké a tvrdé, takže má člověk zalomenou hlavu), na chodbě světlo, takže nemusíte hledat čelovku. Nepál se mění. Před pár lety by to bylo scifi. Dost tomu pomohlo zemětřesení v 2015. Většinu ubytování bylo nutné opravit nebo spíš postavit úplně znovu (a lépe). O zemětřesení bude ještě dneska řeč.
My dnes moc nespěcháme. Po sedle je hodně lidí dost zničených a tak si neděláme velké plány. Dnešním cílem je vystoupat do vesnice Gorakshep (5100 m). Je to výchozí bod pro výstup na Kalapathar a taky pro návštěvu základního tábora Everestu. Jedno stihneme dnes odpoledne, druhé zítra dopoledne. A protože základní tábor je méně náročný, volíme dnešní výstup do Everest BC (base camp).
Cesta z Lobuche je super. Máte pocit že jdete po rovině a že jste v pohodě a máte na to. Cestička vede podél morény ledovce Khumbu, který díky vysoké moréně nevidíme. Ve skutečnosti cesta stále mírně stoupá. V dáli vidíme mraveniště lidí, jak spěchají na Kalapathar (5648 m). Většina se ještě dnes vrací do Lobuche, aby nemuseli trávit noc nad 5000 m. Tak a zpět je to ale hooodně náročné a daleko. Šel jsem to takto kdysi také. Užíváme si pohodové tempo, ale vidíme v dálce vysokou morénu ledovce, kterou musíme překonat. Gorakshep je za ní na dně vyschlého jezera.
Vstup na ledovec je náročný. Výška je poznat. Navíc ledovec zahrnuje několik výstupů a zase sestupů. Celý den kolem nás létají vrtulníky. Je to tady jak na letišti. Zbohatlíci co mají málo času si vozí zadky přímo do centra dění.
Konečně stojíme na kraji ledovce a díváme se pod námi na vesnici Gorakshep. Je to asi 6 budov, GSM anténa, větrný pytel pro piloty vrtulníků a heliport. Za městem pyšně stojí Pumori. Pod ní maličký Kalapathar. Okolo proudí obrovský ledovec Khumbu a za ním ční Nuptse se svým bílým závojem.
Sestupujeme do naší lodgie. Není tak honosná jako v Lobuche, ale na takovou výšku myslím velmi v pohodě. V ubytovně jsme tedy ve 12 hod. Dáváme lehký oběd ve formě polévky a plánujeme odpolední program. Polovina družstva stávkuje a nechtějí nikam. Za těchto okolností je nesmysl vyrazit na Kalapathar. Proto pokračujeme jen v pěti lidech do základního tábora Everestu. Na focení a světlo bych ale doporučil vyrazit dnes na Kalapathar a zítra ráno do BC. Cesta do Everest BC je značená šipkou pod městem a vede stále na hraně ledovce Khumbu. Opět tedy střídavě klesání a stoupání. Cesta nám trvá hodinu a půl na kraj morény, odkud již vidíme houf lidí jak se fotí v základním táboře. Sestup k nim trvá dalších asi 15 minut ledovcem Khumbu. Jeho rozměry jsou strašidelné. V táboře nikdo nastanuje. Podzim není horolezecká sezóna. Naopak na jaře tady najdete desítky stanů a čilý ruch horolezců. Nad námi je Nuptse z opačné strany Pumori z netradiční boční strany. Průvodce nám vypráví, jak tady v roce 2014 a 2015 řádilo zemětřesení. Spadla celá strana obou hor a uprostřed ledovce přímo v místě základního tábora smetla lavina na stovku lidí. Největší katastrofa v dějinách Everestu. Místo zcela změnilo svou podobu. Nechce se tomu věřit. Zatímco turisté se tady fotí "byl jsem v základním táboře Everestu", z Nepálských průvodců cítím spíše smutek. Jako by byli na pohřbu. Mluví o tom všem velmi vážně a je poznat, že se jich toto téma velmi týká. Jsme tady asi hodinu. Pak vyrážíme na cestu zpět. Cestou mi průvodce vypráví, jak tady v únoru přijdou horští nosiči, průvodci i obyčejní lidé a všichni svorně připravují základní tábor a cestu k němu, aby zde mohly proudit karavany yaků s materiálem expedic. Dokonce i led ledovce ručně nasekají, aby byl podklad rovný a vhodný pro stany horolezců. Před pílí Nepálců opravdu smekám.
Za hodinu a půl stojíme před ubytováním. Stíháme ještě parádní západ slunce na Nuptse a Pumori. Ostatní už čekají v jídelně na večeři. Domlouváme zítřejší ranní start na nejvyšší bod našeho treku Kalapathar. Večer je venku -15 C. V pokojích můžeme mít kolem nuly. Hold 5100 m. Na druhou stranu máme na pokoji lůžko, matraci, polštář a WiFi!