Nekonečné hřebeny Nízkých Tater

Léto se přehouplo do své druhé poloviny, víkend před námi a srpnové sluníčko zve na další výlet. Pohodlná přeprava žlutým busem do slovenského Ružomberoku, kde nám gentlemani v nejlepších letech (70-80 roků) nabízejí výměnu batohů :). Pánové vypadali čiperně, ale to bychom jim udělat nemohly. Procházka městem a hurá na místní autobus do Donoval, turistického střediska. Nacházíme červenou značku a vydáváme se na naši další pohodovou hřebenovou túru.

Počasí nám přeje, možná až moc, sluníčka by mohlo být i méně. Opalovací krém jsme naštěstí tentokrát nezapomněly. Kolem lanovek výstup lesem a před námi se otevírají první holé famózní nízkotatranské hřebeny. U Kečky spočneme v trávě a zaslouženě ve stínu relaxujeme po výšlapu. Pohodová procházka travnatými chodníčky až na Kozí Chrbát, první vysoký vrchol naší trasy. Až se nabažíme rozhledů do krajiny, pokračujeme do Hiadelského sedla, kde jsme coby dup. Stavíme stan a těšíme se z příjemného večerního stínu, kdy rozpálené slunce konečně trochu polevuje. Na dobrou noc nám ještě pán projíždějící kolem na kole s úsměvem sděluje, že už vylízají medvědi :).

Medvědi jsou ale naši kamarádi, takže žádné hororové sny v noci nebyly a žádná nečekaná návštěva taky neproběhla. Poctivý tvrdý spánek. Ráno se posilníme kávičkou a bohatou snídaní neb nás hned na startu dne čeká výšlap na Prašivou. Lesní stezkou šplháme nahoru, kde je alespoň příjemný stín. Zvládly jsme to, jako se nakonec zvládnou všechny výstupy :o). Odměna stojí zato. Před námi se otvírá táhnoucí se travnatý hřeben Nízkých Tater a výhledy do hlubokých dolin berou dech. Nasáváme atmosféru tiché krásy. Pokračujeme na další úžasný vrchol Velká Chochula, přes Košarisko k sedlu pod Skalkou. Každou chvíli se skláníme a ochutnáváme rubínové brusinky, kterých tu roste opravdu požehnaně. Prý jsou zdravé, tak jíme o sto šest. Pod Latiborskou Hoľou u pramínku na krásném příjemném místě dnes usínáme.

Ráno nás zdraví borůvkáři s plnými vaky borůvek a sluníčko začíná opět pěkně hřát. Pokračujeme v naší hřebenovce přes kopec Ďurková, odkud je vidět útulna pod Chabencom, která dříve bývala salaší. Dále pozvolným stoupáním na rozložitý Chabenec, kde prý umrzlo přes 80 bojovníků SNP, psali někde. My rozhodně nemrzneme. Naopak z nás docela leje, žádné náročné výstupy, ale srpnové paprsky pálí až až. Kamenitým chodníčkem přicházíme až na Chopok. Na vrcholu potkáváme docela dost turistů. Ne všichni došli po svých. Na vrchol vede lanovka z Demänovské doliny i z opačné strany hory - ze Srdiečka.

Pivo, kapustnica a stín v Kamenné chatě přišly vhod. Razítko Chopok do deníčku, ať si za čas vzpomeneme, kdeže jsme to tenkrát vlastně byly :). Na nejvyšší Ďumbier to z Chopku není daleko, ale jelikož venkovní teplota stále vysoká, výstup na vrchol „zázvor“ ke kříži si necháme ujít. Ale věříme, že kamzíci a svišti tam jistě jsou, možná zrovna taky schovaní před sluncem :). Výhledy jsou i ze samotného hřebene neuvěřitelné. Kam se podíváme, všude kopečky a hory a doliny a údolí – nádhera na všechny strany světa. Pozvolna klesáme k Chatě M. R. Štefánika a odtud odbočujeme z hlavní magistrály doleva na modrou značku vedoucí do Liptovského Jána. Scházíme kousek dolinou Štiavnica a u osvěžujícího potůčku dnes přenocujeme.

Snídaně mezi úžasně svěžími rostlinami a barevnými kvítky, vody tu mají i v parnu dost. Na závěrečnou část naší túry vyrážíme brzy ráno, abychom si užily čerstvý ranní vzduch, než začne sluníčko zase pálit. Pěkná cesta dolů podél potoka Štiavnica Jánskou dolinou až do Liptovského Jána, jen škoda té asfaltky ve finálové rovince. Osvěžující pivo a zmrzlina, busem do Liptovského Mikuláše, tam omrknout vodácký kanál a zase hurá domů. Král’ovohol‘skou část Nízkých Tater si necháme na příště :).

Chcete také vyrazit a objevit krásy nízkotatranského hřebene? Podívejte se na aktuální termíny našich zájezdů do Nízkých Tater.